Eva&Chris Lost you. {Skam}

Chapter. 1

Vůně.. smyslná a tajemná.
Jeho vůně byla vždy jako afrodisiaku.
Něco co jsem potřebovala mít blízko sebe. Něco co měla lákalo a děsilo zároveň.
Děsila me myšlenka že mě k němu něco táhne a připoutává.
I když tak obyčejná věc.
Nebo spíše jedna z nich o což to bylo děsivější.
Od rozchodu s Jonasem byla tahle představa odstrašující.
Nemohla sem sama sobě  dovolit ani takové myšlenky.

Něco cítit byla chyba. A chyb sem se už nehodlala dopouštět.

Jonase sem stále milovala. 
I přes fakt ze jsem ležela v posteli s jinim klukem který mi způsoboval podobné pocity.
Možná na daleko větší intenzitivně než sem si hodlala přiznat.
A ironické nejvíc na tom bylo že právě tenhle vonící kluk na kterého jsem neměla ani odvahu se podívat. Byl ten co za všechny tyhle me vnitřní boje nesl odpovědnost aspoň částečnou ano.

Raní světlo se mi mihlo přes tvář. To znamenalo jediné, čas odejít.
Vždy ta stejná ranní doba kdy jsem musela zmizet.
V moji hlavě už to bylo proste takhle nastavené. Pokaždé jsem nemohla spát. Jakoby i me tělo vědělo proč se vedle me nemůže tak pohledný kluk probudit.
Oblékat se před nim a on přede mnou rutinní slova po ránu a poté hloupá nemyslná konverzace.
Moje podvědomí mi hlásilo chybu. Cítila jsem jeho dech. Byl blízko me ale já se na nej nedivila. Nemohla jsem. Vylezla jsem z měkké vyhřáté postele.
Rychle oblékla v čem jsem se přišla. A zastavila se u obrovského zrcadla vedle skříně.
Prohlédla jsem se od z hora dolů.
Byla jsem bledá vlasy rozházené do všech stran. Nebyla jsem nijak atraktivní aspoň v tuhle chvíli jsem si tak nepřišla.
Pak jsem uslyšela jak se za mnou něco pohnulo. Nehodlala jsem už ztrácet čas a vyšla ven k vchodovým dveřím. Obula si své černé tenisky a zatáhla za kliku.

Ovšem dveře se ani nepohnuli.
Znejistila jsem. Zkusila jsem to znovu. Dveře vydali vrzaví zvuk ale stále se neotevirali.
Očima sem rychle projela botník a věšák ve snaze najít klíče. Ale nikdy nic.
Nespokojeně Zavrčím a opřu se o dveře. Co teď mám dělat ? Jít a vzbudit ho? Ne to opravdu nebyl dobrý nápad. Dlaně jsem si v zoufalství přiložila k obličeji. Byla jsem proste v prdeli.
,,Jaký ti mužů nabídnout čaj Eva?"
Hrubý ale zároveň velmi známy hlas se ozve z poza zdi.
Ztuhla jsem. Tahle otázka me překvapila.
Ruce se mi svezli podel těla. ,,Chrisi ty si nás zamknul?" Odpovím nazpátek.
Rozhodne s nim nehodlám popíjet čaj. ,,Mám citronoví,černý ,ovocný a i šedý, jaký chceš?" Odpoví si dal na svou otázku a úplně me ignoruje. Skousnu si spodní ret, vejdu do vedlejší místnosti.
Pak se mi naskytne pohled na do půli oblečeného Chrise v černých teplácích. Vlasy na neupravené s rozházené jako mám ty své. Nevidím mu do obličeje protože se přehrabuje ve vrchní poličce linky kterou prohledává. ,,Nabýdl bych ti i kávu jenže tu žádná není moc ji nepije me." S těmi slovy se na me otáčí z Rošťackým úsměvem.
,,Proč si zamkl ty dveře.Nikdy je nezamykáš." Ignoruji jeho slova dál a vyžaduji odpověď.
Už se neusmíval ale jeho tmavé oči se smáli.
Nadzvednu obočí když dlouho nic neříká jen se na me divá.
,,Byla to jen pojistka, a koukám že jsem udělal dobře. Takže si dáš šedý."  Konstatuje.
Koukám na nej vyjeveně což už ale nevidí jelikož se otočil ke konvici.

,,Co prosím?" Vyjeknu. Slyším jen jeho smích když se otočí. ,,Rád bych si s tebou také normálně popovídal u snídaně jako normální člověk víš. Ale ty každé ráno neslyšně zmizíš jak pára nad hrncem."  Zamžourám očima. ,,Možná proto protože s tebou snídat nechci." řeknu odhodlaně o krok ustoupím. ,,Takže mohl bys otevřít ty dveře?" Nadzvednu pravou ruku a naznačím směr.

,,Ty si to ještě nepochopila že? Nepustím tě odsud dokud si aspon nevypiješ ten čaj."  Nečeká na mou reakci a vrací pozornost konvici. Nalije horkou vodu až po okraj hrnečku. Poraženecky se sypu na židli. Fajn rozhodně mu to nehodlám ulehčit. Položí mi hrnek na stůl a posadí se na proti mě do čela stolu. Díváme se na sebe mlčky. Opět si zase začínám uvědomovat jak krásny kluk to je. A to i přes fakt že před chvíli stával. Ba naopak,přišel mi daleko krásnější než kdy jindy. Vlasy mu padaly přes obličej a jeho oči se na mě dívali. Chtěla bych tak vědět co si právě ted myslí.

Zašmátrám v kapse pro mobil. Vyskočila na mě fotka s celou partou. Všechny čtyři se na mě usmívali. Pak sem si všimla dvou zpráv. Obě od Noory. ,,Ehhhmm.." Zakašlal Chris což mě vrátilo do reality a já si mobil položila do klína. 

,,Proč tohle všechno divadlo?" řeknu nazpátek. ,,Víš.-" začal. ,,Chtěl bych tě poznat Eva."

Skousnu si spodní ret. ,,A co když nechci abys mě poznal." oční víčka se mu z úžili. Nedokázala sem udržet oční kontakt, šáhla jsem po hrnečku abych se mohla napít a rychle zmizet. Jenže byl tak horký že sem ho raději nechala ležet.

,,Neměj tak hroší kůži. Jsme přátele ne?" Ne? nebo? já sama jsem neměla tušení co jsme. kdyby jsme spolu trávili čas spolu pak by se to asi dalo definovat jako přátelství. Ale v podstatě se ani neznáme. 

,,Nemám hroší kůži. " odpovím na zpět. ,,Dobře tak když chceš o mě něco vědět tak fajn. Nesnáším když mi někdo naplní hrneček horkou vodou a nenechá místo na studenou." Jeho pohled za brousí k hrnečkům a já pokračuju. ,,Strašně ráda čtu. Spokojený?"Ptám se 

Usměje se. Opět jeho vlčím úsměvem. ,,Dobře a ted já."  Zastavím ho. ,,Ale já sem-" chci mu říct že já vlastně nic vědět nechtěla ale skočil mi do řeči. ,,Já ti to i tak řeknu." Postavím se. ,,Já ale chci abys mě odsud pustil Chrisi." po zaznění mích slov se také postavil. Přišel ke mě. Najednou se mi zdál až moc vysoký. ,,Posad se Eva." To nebyla nabídka,ale požadavek. Zvedla sem k němu své oči. 

Posadila jsem se zpět. A moje oči se zastavili na jeho rukou. Na pravé ruce měl velký strup uschlé krve. Zamračila jsem se. To bylo po prvé co jsem si toho všimla. Stáhl ruku když si všiml kam se divám. ,,Od čeho to máš?" Zvedla jsem hlavu k jeho očím. Už se ale nesmáli. Přišli mi daleko temnější než kdy před tím. ,,To nic není." Posadí se na roh stolu takže byl blízko o de mě. Až mě jeho vůně šimrala v nose. ,,Jak se ti to stalo?" Mlčel a neodpovídal. ,,Popral ses?" řeknu když mi to vše konečně dojde. Jeho oči mi odpověděli že mám pravdu.  ,,Do toho ti nic není Eva." Z jeho hlasu vyprchala veškerá vřelost. 

Projelo mnout zvláštní brnění. ,,Yakuza? Už zas?" Nedokážu se nezeptat. ,,Eva-" řekne mé jméno s intenzivním tonem. Chytne mě za tváře a přitáhne si mě k ústům. ,,Do toho ti vážně nic není." Začne mě líbat. Polibky mu vracím. Ale rozhodně mu to jen tak neprojde. 

odtáhl se. A já sáhla pro konečně vlažní čaj. ,,Já zas nesnáším nedobytné holky." Usměje se konečně a dodá. ,,A strašně rád jezdím v noci v autě po městě.Je to dost uklidnující. Někdy tě musím vzít sebou." Mrkne na mě. Držím hrnek v rukou a hltám čaj. Snažím se pít co nejrychleji. 

Po polibku jsem opět znervozněla. Tahle situace se mi nelíbila. Měl na dem mnou navrch. A já nechtěla být zas pod jeho kontrolou. Z toho pocitu se mi svíral žaludek. ,,Ty nějak pospícháš."

Poznamená když mě vidí. Tahle situace je směšná. Odložila jsem prázdný hrnek na stul. ,,Myslím že už mě odsud můžeš pustit." řeknu a vstanu. Také se postavil. ,,Spíš mám chut tě hodit na ten stůl a vzít si tě na něm, Ale nechci abys říkala že nedržím slovo. " Přetočím očima. Den ještě ani nezačal a já mám pocit že to bude pěkně dlouhý den.