Demons in Bakersfield

Demons in Bakersfield - 2 Kapitola

,, To byl ten soused od naproti s kterým si mluvila? “ , ptá se mě sestra , když příjdu domů .

,, Ano , to byl Jake , je to moc milý kluk “ , odpovím a musím se nad sestrou pousmát . Je jí teprve dvanáct a už je tak bystrá .

,, Nancy má pravdu , rodina Huglinsových je moc milá , paní Huglinsová nám přinesla několik krásných kytek  ze zahrady ‘‘, vloží se máma do rozhovoru , přičemž pokyne na rudě červené růže uprostřed stolu v kuchyni . Jsou opravdu moc krásné pomyslím si .

,, Ale dost řečí , pojďme jíst . Udělala jsem palačinky ‘‘ , oznámí máma a položí na stůj tři talíře a na každý dá dvě palačinky . Hmm , jsou tak lahodné .

Už jsem si začínala myslet, že je vše v pohodě . Měla jsem i chuť uzavřít s tímhle domem mír , když najednou začalo něco třískat v horním poschodí.  Jsou to zvuky , jako by někdo neustále kopal do plechového kýble .  Zatvrdnu jako dřevo a společně s Emily koukáme na mámu jako višinuté .

,, To nic , dělo se to už když jsi byla pryč . Pan Rouseberg mě upozorňoval , že se tu mohou objevit kuny . Barák je už starý a hlodavci jako kuny si jistě našly nějaký vchod . ‘‘ odpoví máma a pokusí se o falešný úsměv , který dává na jevo něco jako – taky se bojím , ale duchové přeci neexistují .

Zkouším ty zvuky ignorovat , ale když po dalších deseti minutách né a né přestat , jsem rozhodnutá zjistit , co se děje a za každou cenu ten zvuk zastavit . Odskočím od stolu jako tornádo a mířím si to na horní poschodí . Když jsem šla po schodech , přišlo mi jakoby ten zvuk ještě zesílil, takže to už nevypadá, jakoby někdo kopal do kýble nýbrž rozbíjel zrcadlo . Chvíli se rozhlížím po chodbě , z které strany zvuk jde . Po chvíli zjistím , že zvuk jde z půdy a nemůžu s tím nic udělat,  protože půda je z nějakého bůh ví jakého důvodu zamčená a klič není k nalezení . Takže tam jen tak stojím a naslouchám tomu zvuku , který pořád nepřestává . Za chvíli toho mám ale plné zuby a tak začnu kopat a bušit na dveře , abych ty malé mršky zase odehnala . Rychlost jakou zvuk přestal mě spíše vystrašila . Hned po prvním zabouchání ten randál přestal , jakoby se mě snad lekl . Teď je na půdě vražedné ticho a to mě děsí ještě více . Přiložím ucho na dveře  a alespoň naslouchám , co se tam děje .  Slyším takové cupkání , jakoby někdo chodil bosky z leva do prava a naopak  . Kouknu se ještě přes škvíru pod dveřmi a opravdu : někdo tam cupká ! Jsem jako zmražená , oči mám vykoulené jako by mi je někdo nafoukl a mám strach se vůbec nadechnout .

Ještě chvíli tam tak stojím . Pak si ale uvědomím , že už ustálo i to cupkání , takže mám spíše pocit jako by někdo naslouchal mě . Po pár minutách se rozhodnu sejít zpátky dolů . Emily na mě čeká plná napětí ale já jen zakroutím hlavou : ,, Žádné kuny tam nejsou a pokud byli , jsou pryč ‘‘ , usměju se .

Po vydatné večeři se rychle osprchuji a ulehnu do postele . Máma se sestrou šli spát dříve než já , takže je v baráku hrobové ticho a já jen tak ležím a naslouchám všelijakým zvukům . Naštěstí třískání a cupkání se znovu neobjevilo , takže s klidem usínám . Zítra je můj velký den , protože jdu první den do školy . Jen velice zdálky slyším volání svého jména . Tak tajemně a  potichu , že už to beru jako součást snu .

                                                                        ********

Budík zvoní v 7 ráno a já si rozespale protírám oči . Chvíli jen tak ležím a přemýšlím nad tím co všechno musím zvládnout . Protože ještě nemám podepsané všechny papíry a potvrzenou docházku do školy , nemůže pro mě přijet autobus . Takže musím trefit pěšky do školy . Musím najít kancelář a pak svou třídu , jídelnu a pak – úspěšně dojít domů . Snad to všechno zvládnu , zamyslím se a vzpomenu si na svou orientační paměť , kterou celý život nějak postrádám .