Černé peří

√23

Svezla jsem se k zemi a se slzama v očích zírala na povalující se rudou hlavu. Nebyla rudá jen od krve. Tohle jsem opravdu vidět nechtěla! To mě naschvál šoupl sem nebo je to jen náhoda?

Adrien nikde a já tady sedím s mrtvolama lidí, co ten parchant zabil. Ještě víc jsem se schoulila do klubíčka a propukla v pláč. Jak z tohodle ven?

,,Marinette!? Marinette!"ozval se známý hlas. Adrien! Zvedla jsem se a vší silou zabušila na dveře. Zámek zarachotil a dveře se otevřely. Jelikož jsem to nečekala, ztratila jsem rovnováhu a spadla do předu. Tam už mě chytil blonďák. Využila jsem jeho hmatatelnosti, co mi nabídl, a schovala tvář do jeho trika.

,,Promiň, promiň, promiň!"mumlala jsem do černého trika. On mě konejšivě hladil po vlasech. Bylo nereálné, že by byl takhle milý na mě, ale nehodlala jsem to řešit. Byla jsem mu za to tak vděčná!

,,Fuj, co to tu tak páchne.?!"nakrčil nos a rychle si ho zacpal. Když mu došlo, odkud vítr vane, zabouchl dveře. A to dost hlasitě, až jsem leknutím nadskočila. Vždyť je blbec přivolá!

,,Promiň, promiň, promiň..."omlouvala jsem se dál. Proč jsem byla tak tvrdohlavá? Tohle by se pak nestalo!

,,T-to je v pohodě, maličká."neznatelně se mu třásl hlas.

,,Pojď, jdeme pryč."vzhlédla jsem k němu a přikývla. Nesnáším tohle místo! Adrien mě vedl chodbou až ke schodišti. To jsem s Adrienovou pomocí skoro celé přeskočila. Vše šlo až moc dobře. Tady bude nějaká zrada. Vzala jsem za kliku hlavní dveří a opravdu.

,,Sakra, zamčené!"zalomcovala jsem s nima. Blonďák se pokusil je odemknout stejně jako ty před tím.

,,Už toho mám dost, ty dveře neotevřu, musíme najít klíč!"

,,Ten ale bude mít u sebe určitě Kim!"nahoru už nejdu!

,,Zařídím to, čekej tady."



-Adrienův pohled-

Vyletěl jsem po schodech nahoru a následoval hluk fotbalového zápasu. Nikdy jsem nepochopil, proč kluky tak zajímá kopání do míče...

Zahl jsem do jedné z uliček a prošel dveřmi. Ano, seděli tady. Úplně na mol. Kolik že jim je? Nečekal jsem a pustil jsem se do prohledávání toho šmejda. Je jasné, že klíč bude mít v kapse. Ale v jaké?

,,Hej hej vole, co blbnete?"rozřechtal se. Asi ho moje hledání trochu lechtalo. Jen ať se tady pochčije smíchy. To ale není můj cíl, musím odtud Mari dostat.

,,Hele, půjdu zkontrolovat tu šlapku."zvedl se z zničehonic a tím mi ulehčil hledání. Hned jsem si všimnul vyčuhujícího kusu klíčenky ze zadní kapsy. Klíč jsem popadl a letěl k Marinette, abych se tam dostal dřív, než tenhle opilec.

,,Mám ten klíč!"zahulákal jsem už ze schodů a pozoroval její úlevu. Chtěl jsem se tam tak zastavit a jen koukat, jak jí v naději jiskří oči, ale to by už za chvíli jiskřit nemusely. Ten bastard byl na opilce rychlej.

Otočil jsem párkrát klíčem v zámku a dokořán dveře otevřel, aby mohla bez problémů utéct. Nikdo jimi ale neproběhl. Zmateně jsem se otočil po Marinette. Při pohledu, jak jí ten opilej parchant drží u krku nůž, mi poskočilo skoro mrtvé srdce.

A já kvůli té bolesti nebyl schopen jediného pohybu.