Černé peří

√24

-Marinettin pohled-

,,Kams chtěla zdrhnout!?"cedil skrz zuby. Na hrdle jsem cítila chladné ostří nože. Teprve teď jsem dostala pořádný strach. Nemohla jsem ani zaječet, protože mi přikryl pusu svou nechutnou pazourou. Můj anděl strážný se tam svíjel v bolestech.

,,Možná bych tě nemusel trestat."táhlo mu z pusy. Kolik toho vypil? Pošoupl mě ke zdi, aby nás z ulice nemohl nikdo vidět. Nezavíral, protože bych mu mohla v tom momentě utéct. A to jsem i původně plánovala.

,,Možná by ses mi mohla omluvit."prosit ho o odpuštění bylo pod mou úroveň a stejně jsem věděla, že tuhle omluvu on nechce. Na moment mi odkryl pusu a začal se i se svými slizskými rty přibližovat.Nemohla jsem se nijak bránit.

,,Jdi od ní!"zařval kluk za ním a surově ho popadl za vlasy. Tím ho ode mě odtrhl dřív, než se stihlo stát něco, čeho bych litovala. Ono už teď lituju toho, jak lacině jsem se chovala.

Adrien ho za nagelovanou hlavu otočil čelem k sobě a kolenem vystřelil vší silou do vzduchu. Škoda, že minul nejbolestivější místo a trefil se do břicha. Kim se párkrát zhluboka nadechl a začal sebou házet. Tomu bylo prd platný, neboť ho blonďák stále držel. Sklonil se k opilému Kimovi a cosi na něj zaprskal. Ten se tvářil, jako by Adriena opravdu viděl i slyšel.

Adrien ho pustil a spolužák se svalil k zemi. Tam ho čekal ještě jeden kopanec do břicha. Křídloun zafuněl a pak se obrátil ke mně. Přesněji ke mně přiběhl a zkoumajíc můj obličej a krk mi dal ruku na tvář.

,,Jsi v pořádku!?"vyhrkl jen co zkontroloval můj obličej. Ohromená jeho gestem jsem nebyla schopná odpovědět. Chvíli jsme si navzájem hleděli do očí a snad z nich četly. Přečtl v nich to, že jsem v pořádku? Když mu došla kýčovitost tohodle okamžiku, odthl pohled a zrudl.

,,Pojď, musíme pryč, musíme na policii!"přikývla jsem a rozběhla se za svým andělem strážným. 

Celé jedno křídlo mu bíle zářilo.