A jak jsem tak přemýšlela každý den:
Ve škole
Doma
Venku
Na návštěvě
o tom proč vlastně žiji, tak mi to nedalo a ještě jednou jsem se zeptala rodičů, ,,proč mi nekoupíte koně?"
A táta mi na to odpověděl takhle:
,,Veru, kolikrát ti to mám říkat? Za prvé, nemáme peníze, za druhé, nemáme místo, za třetí, když si například zlomí nohu, kde najdeme 100 tisíc?" No a samozdřejmě mě to tak dojalo, že jsem začala brečet, tímhle jsem si uvědomila že prostě nikdy koně mít nebudu. Taťka za mnou přišel do pokoje a ptá se ,,proč brečíš?" A já na to: ,,protože tím jsem pochopila, že nebudu mít nikdy koně!" a on mi odpoví: ,,Verčo, neboj třeba někdy přijde štěstí!" A já to začala chápat!! 😍
P. S. Doufám že se vám tato kapitola líbila. Promiňte za chyby, a budu se těšit u další kapitoli! 👑❤
ČTEŠ
Osamělá holčička
Cerita PendekHolčička je velmi smutná :( Přemýšlí proč vůbec žije proč se vůbec narodila :\ Ale jednoho dne přijde zázrak :O Holčička bude šťastná a už ví pro co žije :) (příběh si vymýšlím a budu se snažit být hodně aktivní u toho příběhu) ~Začátek: 12.5. 201...
