Strong like tiger/PROBÍHÁ ÚPRAVA

3. kapitola

Věnuji - Sabinka95 :)

Snad se ti bude tenhle díl líbit :) Děkuji všem za komentáře a votes :)

Zazvonil mi budík a já s nechutí vstala z postele. Posledního půl roku se mi rozhodně daří lépe. Léky už jsem dokonce vysadila. Možná je pravda, co se říká, že všechno jednou přebolí. Stále jsem smutná a mám chvíle, kdy jen sedím a vzpomínám, i když vím, že budu zase jen brečet.

Dala jsem si sprchu a až pak mi došlo, že jsem na něco zapomněla. Rychle jsem se oblékla a vyběhla na zahradu.

,,Adie! Promiň, promiň, já na tebe úplně zapomněla! Pojď, půjdeme se projít, ano? Jo? Ty si hodnej kluk! To víš že jo..." drbala jsem ho za ušima. Adie jen vrtěl ocasem a už se nemohl dočkat procházky.

Přichystala jsem si věci do školy a snídani a po pěti minutách vyběhla zpět za Adiem na zahradu.

Šli jsme kolem řeky až do lesa, tam jsem ho pustila na kraji mýtiny aby se proběhl. Podívala jsem se na mobil. Za dvě minuty osm hodin, asi už bychom měli jít.

Zavolala jsem na Adieho, ale nevracel se. Šla jsem se po něm podívat a našla jsem ho jak se očichává s nějakým jiným psem. Kousek od nich stál nějaký kluk, vypadal, že je jen o pár let starší.

,,Adie! K noze! Šup!" sykla jsem na něj a poplácala si na nohu. Adie se na mě otočil, zavrtěl ocasem a v několika vteřinách už mi ležel předními tlapami na ramenou a olizoval mi obličej.

,,Eh, fuj! Ne! Adie! No tak, prosím, buď hodnej!" ušklíbala jsem se. Nikdo přeci nemá rád když ho oslintává pes.

Ten kluk nás jen pobaveně pozoroval. Prosebně jsem se na něj podívala, protože Adie nevypadal, že by ze mně chtěl slézt a já se ho marně snažila odstrčit.

Zasmál se a už byl u nás, začal Adieho škrábat za ušima a domlouvat mu, nakonec se Adie nechal přemluvit, lehl si na záda a nechal se drbat na břiše. Sledovala jsem to s opravdovým překvapením.

Adie totiž na každého vrčí a už vůbec se od nikoho nenechá hladit a drbat.

,,No, to je teda zvláštní..." zamumlala jsem si pro sebe. Očividně to slyšel, protože ke mně vzhlédl.

Páni, má vážně pěkný obličej... Ne. Ani o tom neuvažuj. Kdo by se měl chtít zahazovat s někým jako jsem já? I kdybych nebyla tak trochu asociál, co chodí na terapie, stejně bych nebyla normální. Nikdo už se se mnou nebaví po tom, co zjistili, co jsem. Zůstanu sama a tak to bude nejlepší, alespoň nikomu neublížím.

,,Co je zvláštní?" zeptal se s úsměvem a zvedl se od Adieho, který se pořád svíjel na zemi a čekal drbání.

,,Jen, že tě nekousl, Adie není k nikomu moc přátelský, proto se divím, že se nechá takhle hladit a drbat..." vysvětlila jsem. Pousmál se.

,,Asi se mu líbím, nebo ze mně cítí Lailu." ukázal na svého psa. Byla to drobnější fenka, celkem podobná Adiemu, taky ovčák.

Ale Laila vypadala na rozdíl od Adieho přátelsky, ta určitě nikoho nekouše do lýtek, jen co se k ní otočí zády, ano, to už se mu podařilo asi pětkrát.

,,Páni, ta je krásná! Pojď sem malá, no pojď, neboj se..." Laila ke mně přicupitala se staženýma ušima a přitom máchala ocasem. Přišla až ke mně, očichala mě a olízla mi ruku.

Pohladila jsem ji mezi ušima a ona se mi otřela hlavou o dlaň. Lísala se ke mně skoro jako kotě.

Usmívala jsem se jako sluníčko na hnoji a hladila ji dokud se o slovo nepřihlásil Adie. Očividně žárlil.

Podívala jsem se na mobil. Půl deváté pryč!

,,No, my už budeme muset jít, musím do školy..." usmála jsem se na toho kluka.

,,Jasně, jsem Jack. Kdybyste ještě někdy šli na procházku, jsme tu s Lailou skoro pořád." usmál se na mě a podával mi ruku, kterou jsem váhavě přijala.

,,Marisa, těší mě. Ale jak je možné, že jste tu pořád a já vás ještě neviděla?" podivila jsem se. ,,Přistěhoval jsem se asi před týdnem, tak proto nejspíš." nervózně se poškrábal na zátylku.

,,Dobře, tak ahoj." mávla jsem mu a odešla s Adiem domů. Srdce mi bušilo jako snad nikdy. Je to dlouho co jsem s někým prohodila víc než pár vět a ještě aby to byl tak atraktivní kluk... měla bych přestat takhle přemýšlet.

Ta samota mi leze na mozek, divím se, že si ještě nepovídám sama pro sebe a nahlas.

Doma jsem si dala lehkou snídani a odešla do školy.

Moc jsem se nesoustředila, pořád se mi vracela vzpomínka na dnešní ráno a na Jacka, na jeho krásné modré oči, tmavé vlasy a úžasný úsměv... A pořád jsem si opakovala, že to nemá cenu, protože až zjistí, co jsem zač, bude mě nenávidět a nebo přede mnou uteče tak, jako tenkrát moje kamarádky.

Ok, takže jak jsem slibovala, je tu lehce pozitivnější díl :) Pokud se vám příběh líbí/nelíbí - komentář - kritiku, chválu, cokoli :)

Těším se na vás u další části :)

ZoeMystery