Reborn doll

Silence

30. Května 2098
Milý deníčku, nenávidím tyhle parné dny plné barev, světla a radosti. Nejhezčí jsou teď noci. Tiché noci, kterými pronikal jen její smích. Tmavá zákoutí svého pokoje, do kterých se ráda schovávám, jsem dnes nechala prázdná. Myslím, že tohle je ten nejhorší den mého života! Od mala tu pro mě vždy byla Sindy, ale mamka mi ji nedávno vyhodila. Tím okamžikem jako by ze mě kus zmizel. Když jsem ráno šla do školy, zakopla jsem. Doufala jsem, že mě nikdo neviděl. Trochu se mi motala hlava a proto jsem si sedla na nedalekou lavičku. Chvíli jsem brečela, ale už jsem musela do školy, takže slzy šly stranou! Odřela jsem si jen celé koleno, oba lokty a malíček. Neptej se mě, jak jsem to dokázala! Bez Sindy nejsem ve své kůži! Nepotřebuji ani spánek. Na co? Stejně je všechno na nic.

31. Května 2098
Další den. Jen zabitý čas. Nevychovaní spratci celý den pokřikují a mně dochází nervy. Snad milionkrát jsem jim říkala, že Sindy není hračka! Je to moje kamarádka. Respektive byla. Jediná ona mi rozuměla. Teď je mi příjemně asi jako alergikovi, který ucítí pyl. Moje pocity už znáš, ale co ty Sindiiny? Jak by bylo tobě, kdybych tě vyhodila jen proto, že se trošku rozpadáš? No nic. Zítra je taky den. Bohužel.

1. Června 2098
V noci mě vzbudil známý zvuk. Vyskočila jsem z postele a objala ji. "SINDY! Jak ses dostala zpět?" Zeptala jsem se jí a naslouchala její odpovědi. V ten moment mě neděsilo to, že by jí mamka nevrátila ani že jí vyhodila a už měla být dávno na skládce, ale mlčení. Byla na mě naštvaná, protože jsem se za ní nepostavila. Snažila jsem se jí vysvětlit, že je mamka tvrdohlavá a nenechala se přemluvit, ale pořád mlčela. Vzala jsem jí do kouta a sedla si tam s ní. Musíme dohnat vše, o co jsme přišly! Obě jsme měli hromadu historek. Ne všechny byly hezké. Vyprávěla mi o její cestě.
"Jako obvykle jsem se rozhlížela po pokoji, když se najednou pohnula klika. Sledovala jsem pozorně dveře, dokud dovnitř nevešla tvoje máma. Nejdřív chodila po pokoji jako by něco hledala. Po chvíli se její oči zastavily na mně. Pomalu, ale jistě se ke mně blížila. Chytila mě za ruku a odnášela z pokoje. Snažila jsem se křičet, ale nepomáhalo to..." "Říkala jsem ti už snad stokrát, že musíš mluvit víc nahlas, jinak tě neuslyší" Poznamenala jsem a naznačila jí, ať pokračuje. "Cestou mě asi 5x upustila do trávy. Než jsem se nadála, ležela jsem v popelnici před domem a čekala co se bude dít. Byla tam zima. Asi po hodině čekání jsem si uvědomila, že mě nezachráníš. Když se začala celá popelnice třást myslela jsem, že je to jen kočka. Bohužel nebyla a někdo odklopil víko. Byl to nějaký špinavý chlápek. Celou popelnici nadzvedl nad hlavu a vysypal na vůz. Kutálela jsem se po ostatních odpadcích. Přistála jsem do měkkého...." "Pšššsst! Slyším kroky!" Špitla jsem jí do ucha a velkým skokem se přemístila do postele. Nešla jsem tam kvůli tomu, že bych měla spát, ale nikdo by Sindy nepochopil. Zase by jí vyhodili a já bych se nedozvěděla co se stalo při jejím setkání se smrtí. Zachvěla se klika a já už ”spala”. Mamka jen nakoukla dovnitř a hned zase odešla. Sindy se neudržela a začala se smát...

Takže....snad se vám začátek líbí. Myslím že soutěž nevyhraju, ale já jsem na to zvyklá....jsem na všechno antitalent. Za chvíli budou prázdniny! :D Důvod k oslavám! Jsem jediná, která nebude mít úplně nejkrásnější vysvědčení? Napište mi kam chcete jaký předmět vám nejde. U mě je to matika a fyzika.
No nic...
¡Adiós!

~Vuestra Miraculous Cat~