Nevlastní bratr Lucas

17.část

,,V kolik jedeme domů?" Upřeně jsem se zadívala na mamku a na Lucase.

,,No.. Po obědě, a proto chci aby jste byli do oběda zpět" Odpověděla nám a napila se svého kafe.

***

Bylo mezi námi hrobové ticho, když jsme šli lesem.

,,Měla jsi někdy kluka?" Zadíval se na mě a já se zamyslela.

,,Prakticky ne, jen v 6.třídě. Byla to taková ta dětská láska. Max. jsme se objímali a stejně to nevydrželo ani dva dny, tak že ne." Lehce jsem se pousmála.

,,A máš někoho ráda?" Nesnáším jeho blbé otázky, to prostě ne!

,,Spíš ne." Nasadila jsem si sluneční brýle, jelikož malé paprsky slunce dosahovali do části lesa, kde jsme zrovna byli a mě přímo svítily do očí.

,,Já mám někoho moc rád ale bojím se jí to říct" Pousmál se a snažil se mě chytit za ruku.

,,Proč  mi to vůbec říkáš?!" Rozhodila jsem rukama, a tak se mu nepovedlo mě chytit za ruku a já se začala propadat smíchy.

Cestou k vodopádu jsme si povídali a myslím, že mě zná do poslední tečky.

Po cca 7. minutách jsme došli k mini vodopádu.

,,Dnes je docela horko." Lucas si sundal tričko a tím odhalil své vypracované břicho. Skousla jsem si spodní ret ale to zaregistroval a usmál se.

,,Jdeš se mnou do vody?" Do toho si sundal své kraťasy a chystal se skočit do vody.

,,Možná za chvilku." Sedla jsem si na tu mini skalku a přemýšlela jsem o Lucasovi.

Je fakt, že se dost změnil. Dlouho nebyl s žádnou jinou holkou. Mám ho moc ráda ale nejsem si jistá jak ho mám ráda.

Lucas na mě začal cákat vodou a mohu říct, že je teplá ta voda.

,,Neboj už jdu!" Zakřičela jsem ze skalky na Lucase a začala se svlékat do spodního prádla.

Skočila jsem ze skalky do vody a chvilku zůstala pod vodou, náhle jsem ucítila něčí měkké rty na těch mých. Neuvěřitelný! 

Rychle jsem se vynořila z vody a Lucas udělal to samé, jen se na mě lehce pousmál a oba jsme vyšli z vody.

,,Myslím, že u by jsme měli jít" Upozornila jsem Lucase, kdy se chystal si lehnout na skalku.