Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•2- ,,Chceš pomoct, krásko?"

,,Mami! Mami!" křičím jako šílená, když zavřu vchodové dveře.

,,Isabello, víš, že u nás doma se nekřičí." potkám se na chodbě s otcem.

,,Promiň, tati, ale koukej! Vzali mě! Oni mě opravdu vzali! Nebudu muset psát odvolání na jinou školu!" skákala jsem šťastně. Otec mi vzal dopis z ruky a začal v něm číst. Po chvíli se mu rozzářily oči a podíval se na mě.

,,Věděl jsem to. Věděl jsem, že to moje princezna zvládne. Jsem na tebe opravdu hrdý, zlato." obejmul mě a dal mi pusu na čelo. Usmála jsem se na něj a pokračovala za mámou.

,,Mami, hele, už přišel!" vyjekla jsem nadšeně a strčila mamce dopis pod nos. Ta odložila vařečku, ztlumila oheň na sporáku a zamračila se na dopis. Když jej dočetla, měla slzy v očích.

,,A já doufala, že nám nikam neodjedeš, zlatíčko. Víš, jednou to pochopíš, až budeš mít děti, ale je to strašná rána. Je to nedávno, co sis rozbila koleno na svém prvním kole. Je to nedávno, co jsi brečela, protože Adam Brixon chytil za ruku Daisy a né tebe. Osmá třída, pamatuješ? Probrečelas nám tu celý den. Ale pak jsi ještě byla ráda, protože se z Adama vyklubal pěkný prevít. A taky to bylo nedávno," odmlčela se a já brečela ze všech těch silných vzpomínek, které si má úžasná matka pamatuje ,,co pro tebe přijel Lucas. Měla jsi krásné šaty a nakonec i korunku královny plesu." Tohle zrovna připomínat nemusela.

,,A taky to je nedávno, co se Lucas vyspal s Brianou." chtělo se mi znovu zvracet z té vzpomínky, jak jsem zazvonila na Lucase, protože jsme se měli sejít a otevřela mi Briana s rozcuchanými vlasy a v jeho tričku. Je to už rok, myslím. Od té doby si k sobě kluka nepustím. Kluci jsou jen děvkaři a lamači křehkých dívčích srdcí.

,,Promiň, Bello. To jsem nechtěla připomenout." řekla má matka a vrátila se k vaření.

,,To je jedno, mami, stejně to mezi námi nebylo nijak vážné." usmála jsem se na ni. Je čas balit. Za týden bych měla odjíždět. Přešla jsem do pokoje a vyndala dva velké kufry. Do jednoho jsem začala skládat všemožné oblečení. Druhý kufr zaplnila kosmetika, elektronika, nějaké fotografie mých rodičů, mě a mé nejlepší kamarádky Camilly. Na vrch jsem dala psací potřeby a různé věci, které budu nejspíš potřebovat ve škole.

o týden později

,,Honem, Bello! Všechno už máš." křičí na mě táta z předsíně, když kontroluju svou tašku, ve které je doufám všechno. Peněženka, sluchátka, mobil, přihláška, plný kufr, plný druhý kufr a taška. Asi mám všechno.

Zavřela jsem dveře od pokoje a sešla schody dolů. Obula jsem si boty a zavřela dveře od domu. Rodiče už seděli v autě. Nasedla jsem a naposledy se ohlédla na náš dům. Bude mi chybět. Na druhou stranu, jedu tvořit budoucnost. Krásnou budoucnost. Budu úspěšná a známá. To sis jen myslela, Bello.

•••

,,Zlatíčko, dávej na sebe pozor, ano?" objímá mě mamka a pláče. Taťka chodí kolem nás, rozhlíží se po areálu školy a čte různé brožury o organizaci.

Usmála jsem se na ně a popadla kufr a tašku.

,,Neboj, mami, ředitelnu už umím najít." zastavila jsem, když se mamka rozešla za mnou.

,,No dobře. Ale zavolej mi, až budeš na apartmánu, ano?" přeměřila si mě pohledem, jestli si to nechci náhodou rozmyslet a vrátit se domů.

,,Slibuji."

,,A až budeš mít vybaleno."

,,Jo jo."

,,A až půjdeš spát."

,,Mám tě ráda, mami." naposledy jsem se nechala políbit na tvář a zašla jsem za roh. Čím déle by se se mnou loučila, tím bolestivější by to bylo.

Kráčela jsem chodbou v hlavní budově a rozhlížela se po zdech. Různé fotografie a ocenění dřívějších ročníků zdobily tmavé stěny. Vypadalo to tu ponuře, ovšem světlo ve tmě byly bílé dveře s nápisem Principal. Zaklepala jsem a nervózně čekala na to tiché slůvko.

,,Dále." ozvalo se a já se zhluboka nadechla. Otevřela jsem dveře a ladně vklouzla dovnitř. Dveře jsem zase zavřela a přešla blíž k velkému stolu. Žena za stolem se zvedla a podala mi s vřelým úsměvem ruku.

,,Slečna Strewdownová?" usmála se na mě. Samotná Catherine Drew Gilpin Faust, ředitelka Harvardu.

,,Ano, moc ráda vás poznávám. Moc se omlouvám za zpoždění, letadlo mělo nějaké komplikace a vzlétli jsme později."

,,Nic se neděje, slečno." usedla zpátky do křesla.

,,Četla jsem výsledky vašeho přijímacího řízení a musím říct, že jste jedna z mála, která dosáhla tak skvělého výsledku. Bohužel mám pro vás špatnou zprávu. Jediný volný apartmán, který mi systém ukazuje, je na koleji právníků. Vaše zpoždění způsobilo, že ostatní studenti se již nějak rozřadili. Apartmán je ale úplně volný, takže se nemusíte s nikým dělit. Dvě ložnice, kuchyň, koupelna. Budoucí právníci tam mají luxus." první špatná zpráva. Bello, jsi na Harvardu, nějaký problém tě nemůže zastrašit.

,,Beru ho." řekla jsem po chvíli a usmála se.

,,Výborně. V tom případě," otevřela šuplík a podala mi klíče s číslem 24 ,,tady jsou klíče. Zde máte rozvrh hodin a mapu areálu. První týden budete od učitelů dostávat učebnice a nejspíš vám budou říkat orientační věci. Kdyby cokoli, jsem k dispozici zde. Jinak přeji hodně štěstí." usmála se na mě a já si od ní převzala pár papírů.

,,Děkuji." usmála jsem se a odešla. Do jedné ruky jsem vzala tašku a kufr, a do druhé mapu. Tak jo, kolej právníků je ven, doleva a po zelené šipce doprava.

Vyšla jsem z hlavní budovy a vydala se doleva. Po chvíli jsem došla k další budově a zahla doprava.

,,Promiň," zastavila jsem nějakou holku s knížku v ruce.

,,Ano, co potřebuješ?" pousmála se.

,,Potřebovala bych vědět, kde jsou koleje právníků. Nevíš?"

,,Ale jasně, jsi skoro u nich. Vidíš támhle ten barák s velkými bílými dveřmi? To je přesně to, co hledáš."

,,Tak děkuju moc." usmála jsem se na ni a rozešla se tam.

,,Není zač." bylo poslední, co jsem slyšela. Otevřela jsem velké dveře a koukala na tabulku rozmístění apartmánů do pater. Ten můj je v prvním patře, to není vůbec špatné. Začala jsem tahat kurf do schodů.

,,Chceš pomoct, krásko?"