Long journey 2 (CZ; Hobbit) √

• 1 •

Seděla na kraji s nohami spuštěnými dolů a ramenem zavázaným a ošetřeným. Bolelo to a pálilo kvůli nějaké masti kterou jí na to Gandalf dal, ale neřekla nic před tím a ani teď. Byl podvečer a většina stejně spala. Byl to namáhající den pro všechny a vzhůru byl pouze Thorin, Gandalf, Balin, Dwalin, Kili s Filim a ona. I Bilbo již spal, ale neměla mu to za zlé. I jí padali víčka, ale něco jí bránilo ve spánku.

,,Co vaše rameno?" zeptal se jí znenadání Thorin a přisedl si k ní. Vlastně si sedl na větší kámen u ní. Byl tudíž vyšší a shlížel na ni. ,,Už je to lepší." řekla pravdivě a s mírným úsměvem. ,,A váš celkový zdravotní stav?" zajímal se a ona moc dobře věděla, na co naráží. Uvědomila si ale, že se cítí skvěle. Až na tu únavu, která už jí přišla běžná. ,,Dobrý." podívala se na něj. Věděl, že mu nelže. Uměla sice lhát překvapivě dobře, ale poznal to. ,,Vážně." usmála se na něj mile a znovu se podívala před sebe.

,,Vlastně," odmlčela se ,,jsem strašně ráda že jsem šla s vámi." podívala se na něj a zjistila, že jí celou dobu pozoroval. ,,Je v tom malé ale, že ano?" zeptal se řečnickou otázkou. ,,Ano." připustila. ,,Bojím se konce. Bojím se toho, zda to všichni přežijeme. Bojím se, že to nevyjde. Ale hlavně se bojím že to nezvládnu a sklamu." řekla tiše a jenom slyšela jak se zvedl a sedl si k ní. ,,Vy se ničeho bát nemusíte. Zvládnete to, věřím vám." usmál se na ní jemně a ona se na něj též usmála. ,,Řekněte ale, bojíte se o sebe, nebo o ostatní?" zajímal se, jako by jí četl myšlenky. Vydechla zadržovaný vzduch a tázavě se na něj zadívala. ,,Vy víte." řekla pouze a on přikývl. ,,Chtěl jsem to slyšet od vás." ospravedlnil se. ,,To vás šlechtí." připustila a po chvíli se zasmála.

,,Ještě před rokem jsem seděla v křesle, četla knihy a přála si být tady. A teď jsem tady. Na nebezpečném dobrodružství kde nám jde každou chvíli o život." vysvětlila. ,,Nechci se vás dotknout, ale co je na tom k smíchu?" zeptala se jí opatrně a ona se k němu otočila. ,,Přeci ta ironie! Ani zdaleka jsem si okolní svět nepředstavovala tak nebezpečný. Myslela jsem, že je to procházka růžovým sadem a při tom je to procházka... mezi trny růží." úšklíbla se a on na pochopení přikývl. A takhle seděli ještě dobrou hodinu, než se jí sami od sebe zavřeli oči a nebýt pohotového Thorina, byla by na cestě dolů.

,,Myslím, že byste měla jít spát. Už nemáme poníky." řekl zcela vážně a Iris jenom něco zamumlala. Nebylo jí rozumnět ani slovo a on si s překvapením uvědomil, že mu hobitka usnula v náručí. ,,Výhled, příjemná společnost a zvuky přírody jí museli uspat." řekl Balin všetečně. ,,Myslím, že ano. Ovšem díky tomuto rozvohoru již plně vím, jak se někdy asi cítí." pronesl Thorin a s větší obtíží se zvedl aby Iris uložil na její místo, přichystané ke spánku a přikryl jí slabou dekou. ,,Je to pozoruhodná hobitka, nemyslíte? A vlastně všichni hobiti, jak se zdá jsou plní překvapení." usmál se Balin potěšeně a černovlasý trpaslík se na něj podíval. ,,Během chvíle o nich víte vše, ale nikdy vás nepřestanou překvapovat. A myslím, že u pana Pytlíka a slečny Iris to platí dvojnásob." vysvětlil moudře a podíval se na obzor.

,,Vrci nebudou moc daleko. Do večera se musíme někde skrýt." pronesl Thorin ignorujíc jeho předchozí řeč. ,,Ano. Do oběda ale máme čas a oni se budou moct prospat. A to i my. Na tyhle cesty už jsem starý." zabrblal si Balin pod vousy a Thorin odolal touze rozesmát se. ,,Baline, jste na tom mnohem lépe, než většina trpaslíků. Mnohem mladších než jste vy. To přeci víte." pravil mírně. ,,Možná ano, ale stáří se nezastaví. I když se nepochybně dá oddálit." bádal nahlas a ani si nevšiml, že jeho společník popošel dál ke kraji.

,,Erebor." usmál se Balin potěšeně. ,,Dlouho jsme na tohle čekali." dostalo se mu odpovědi od Dwalina. I Gandalf už se odebral ke spánku. Pouze tito tři trpaslíci byli vzhůru. ,,Musíme tam přijít včas. Bude to obtížné. Podle všeho budeme muset jít přes Temný hvozd a Jezerní město. Přes město se možná dostaneme snadno, ale přes Temný hvozd ne." schladil je Thorin a bratři si vyměnili znepokojivé pohledy. ,,Válečné sekery by se měli zakopat, Thorine." začal Balin mírně ale tvrdohlavý vůdce společnosti odmítal něco takového poslouchat. ,,Kdysi nás zradili. Odešli když jsme je potřebovali. Můj lid." otočil se k nim čelem. ,,Neodpustím někomu něco takového. Král Thranduil si to jistě uvědomuje." řekl ledovým hlasem po kterém by jim přejel mráz po zádech, kdyby ho neznali už tak dlouho. ,,A to může znamenat potíže. Právě proto, že si toho je vědom také může zvolit poněkud nepříjemné vyjednávání." nedal se Balin odbýt ale ani tak se na svého vůdce nepodíval. Ne přímo. ,,Teď bych to neřešil." přerušil je Dwalin. ,,Vzbudil bych ty, co spali dlouho abychom se připravili a až před tím než se dáme zpět na cestu vzbudíme ostatní." zakončil do Dwalin a aniž by na ně čekal, vydal se k Bomburovi. Balin se na sebe s Thorinem naposledy podívali a uposlechli dalšího trpaslíka. Bylo to rozumnější než se hádat. To jim mohlo ublížit. Ne na těle, ale na duchu. A to bylo mnohdy mnohem horší.