The Youtube Crush FF/CZ

•25•

Když zaparkoval na rohu ulice,skoro ihned jsem vyběhla z auta.Nebudu lhát,neřídí zrovna podle mých ,,žaludkových představ,, .No prostě mi bylo dost špatně.

,,Si v pohodě?"přiběhl ke mně,když si všiml,že se potácím od auta.,,V poho".Čerstvý vzduch mi pomohl,i když asi ne zrovna ,,čerstvý",jsme přece v Praze.

Vůbec jsem nevěděla kde bydlí,takže bylo komický,když jsem zabočovala skoro ke každé bytovce.Po pár pokusech jsem to stejnak vzdala.Během ani ne pěti minut jsme se ocitli před takovou velkou bytovkou,mohla mít nanejvýš dvě nebo tři patra.Marek vytáhl z kapsy svých černých džínsů klíče od hlavních dveří a překvapivě je otevřel.Nemýlila jsem se,bytovka měla dvě patra a Marek odemkl byt v tom prvním.

Byla jsem unavená,takže jsem se tam moc neporozhlížela,ale byl to prostě takový ten úplně normální byt,nevím co víc bych k tomu měla říct.Odpadla jsem na gauči,co si tu budeme nalhávat,zrovna střízlivá jsem nebyla.Ale byla jsem na tom líp než třeba Lila a Sam.Ale o něm teď nechci delší dobu ani slyšet.

A taky youtube.Ne nezapomněla jsem na to.Přibližně za pět dní se bude konat takový dejme tomu youtuberský ,,tábor" a budou tam všichni lidé,kteří by se o mé identitě měli dozvědět,nebo alespoň já chci aby o tom věděli.Nemám to zařízené až tak do potrobna,ale hned jak jim to třetí den tábora řeknu,odjedu.Myslím že není dobré chodit okolo horké kaše a když se to dozví určitě mě nebudou chtít ani vidět.Toť vše k tomuto.Prozatím...

Momentálně jsem vzhůru.Sedím,protože ta bolest zad je opravdu neuvěřitelná.Koho by napadlo že to bude jen z toho přiblblého gauče.No mě ne logicky.Do obýváku už z okna proniká světlo,takže odhaduju že je brzo ráno.Nic jsem neřekla mámě a měla bych se dostat domů.Asi bude naštvaná,ale to teď nemá cenu řešit.

Někdo mě chytne za rameno a já sebou vyděšeně cuknu.,,To jsem jen já".

,,Jo promiň vyděsil si mě.":omluvím se a děsně mi zrudnou tváře.nesnáším,když se musím někomu omlouvat.Vážně.

Aby tahle situace nebyla tak trapná,postavím se a dojdu k oknu.Paprsky ranního svitu dopadají na okno a já pomalu roztáhnu záclonu.Chvíli pozoruji krajinu,dokud mě ,,dotyčný"neobejme zezadu.Tak jo v klidu,je to přece kamarádský gesto ne?Teda aspoň myslím...

Co těď.Jo,už to mám.Otočím se.Hledíme si do očí jen chvíli,ale mě to přijde jako několik let.Má strašně zajímavý oči,takové jsem nikdy neviděla.Zatřepu hlavou,aby to nevypadalo divně,že se na něj tak dlouho dívám.

To ne.On se přibližuje!On se vážně přibližuje!Deset centimetrů,osm centimetrů.Ještě se můžu odtrhnout.Když já nemůžu.Jakoby mě něco nedovolovalo udělat to.Tak a je to tady.

Cítím jeho rty na těch svých.Má je tak dokonale jemné...Dost!Co to melu!Vždyť jsem se asi teprve včera rozešla se Samem,teda já to jako rozchod beru,ale teď se cítím jako bezcenná děvka!!

Po dobu,co jsem se utápěla v mých myšlenkách jsem samozřejmě spolupracovala a troufnu si říct,že ani ne moc krátkou dobu.V duchu jsem se tak trochu propleskla a konečně donutila sama sebe nějak zasáhnout.

Odstrčila jsem ho od sebe.Koukal na mě vyjeveným pohledem,ale já prostě nemohla.Cítím se strašně.Nejsem naštvaná na něj,nýbrž na sebe.Jak jsem mohla být tak naivní a hloupá dohromady?Nechápu.

,,Promiň,já-já."

,,Ne,já se omlouvám,neměl jsem-"přerušila jsem ho.

,,O tebe tu nejde,jde o mě,já prostě nemůžu".,,Jedu domů."

,,Ale-"

,,Zavolej mi."Pronesla jsem tak nejchladněji,jak jsem jen mohla.Uvnitř se mi chtělo brečet.

Znovu ta nudná cesta domů.

Znovu jedna a ta samá naštvaná matka.

Znovu nekonečné se utápění v myšlenkách.

A to nejhorší,znovu zlomené srdce.