,,Tori! Vzbuď se! Musíme do školy!" ano...takže dneska je pondělí...ach jo...,,Ještě 5 minut" zabručela jsem a zachumlala jsem se víc do peřin. ,,Tori!" zařvala na mě a shodila mě z postele. Jako fakt? Tady se člověk nemůže ani v klidu vyspat? To jsou tak krutý? Teda spíš Marie Terezie za to může! Škola...fakt...úplně suprová věc. Nechápu proč se učíme třeba o rostlinách jak žijou a jestli potřebujou světlo nebo ne...a bla bla bla---co je na tom tak složitý? Koupím kytku, zaleju ji vodou, dám na sluníčko...a každyý den to opakovat...to je to tak těžký? Nechápu na co mi bude učitelův výklad o povrchu sedmikrásky...je překvapivě zelená! Zvedla jsem se a hodila na Emily nejvražednější výraz jak to jen u mě jde a docupitala jsem do koupelny. Tam provedla ranní hygienu, vyčistila zuby a sešla jsem dolů na snídani. Vždyť ten její druhý domov je v restauraci! I když menší...spíš to byla kavárna...ale tak stejně..prostě WOW! Obě jsme si dali jogurt s müsli a popravdě bylo to vynikajicí. Po snídani jsme se museli převléknout. ,,Tori...prosímmmm, vem si je! Prosíímm!" doslova si přede mnou klekla a prosila mě. Jen jsem se zasmála a vydechla. Ano...budu mít sukni...opět. Ona je úplný blázen do sukní, myslím, že má více sukní než kalhot. Vzala jsem si (nuceně......):
A tohle si vzala Emily...upřímně...růžovou moc nemusím, tak ale ať je po jejím...
Vzali jsem tašky do školy (bohužel s učením...) a vyrazily jsme. Za pár minut jsme tam byly a hned u vchodu na nás mávala Abby. ,,No, Tori! Ty máš na sobě sukni jo?" ušklíbla se na mě a prohlédla si mě od hlavy až k patě. Ona taky měla sukni...teda spíš šaty:
ČTEŠ
Krutá realita (DOKONČENO)
Ficção AdolescenteProbouzím se v měkké bílé posteli. Otevřu oči a prohlídku si svůj fialový pokoj. Z okna vidím moje miláčky - létající koně.....ne budou to jednorožci s křídly, kteří prdí třpytivé duhové obláčky...prostě zajímavější. Moje kouzelné víly mi vlétly do...