"Kočičko, neboj se mě" zašeptal jsem tichým chraplavým hlasem.
"A-ale t-ty mi ublížíš" její koktavý hlas byl jako slast pro mé uši.
"Neublížím ti, bude se ti to líbit" přiblížil jsem se k ní a ona vyjekla.
"Ale já n-nechci" po tvářích jí tekly slzy a já se v duchu usmíval. "Prosím, nech mě jít" zavzlykala.
"Takhle by to nešlo, tady velím já, ty budeš poslouchat mě" zavrčel jsem a chytl jí za boky.
"Nech mě! Pomo-" zakryl jsem jí dlaní ústa a přitlačil jí ke zdi.
"A teď, začne naše hra" zavrněl jsem jí u ucha a pomalu s ní začal svlékat oblečení.
Po tvářích jí tekly slzy a přes zacpanou pusu se snažil volat o pomoc. Pokroutil jsem hlavou. Je tak naivní.
Její nohu jsem si obmotal kolem mého pasu a surově do ní vnikl. Hlasitě vykřikla a já se zlověstě zasmál. Stále plakala a vzpírala se.
"Spolupracuj" kousl jsem jí do ušního lalučku a ona znovu vykřikla.
Po chvíli se přestala vzpírat a já tak mohl dokončit svou touhu po jejím těle do konce a bez problémů. S hlasitým výkřikem jejího jména jsem se udělal a po té, ho z ní vytáhl.
Sesypala se na zem, jako domek z karet a brečela. Sklonil jsem se k ní a zavrněl jí do ucha.
"Zítra si to zopakujeme, Rosemary" s jejím jménem jsem si pohrál na jazyku a po té beze slova odešel.
A kdo vlastně jsem?
Pro mnohé hodný kluk, pro někoho noční můra.
McCann. Jason McCann.
