Vězeňkyně

Hrad

Vzbudila jsem se. Pohlédla jsem z okna a zjistila jsem, že je dávno noc. Jak dlouho jsem spala? Polekaně jsem vyskočila z postele. Na sobě jsem pořád měla mé prosté, vězeňské šaty z pytloviny. Podlaha byla studená, ale i tak jsem se vydala ke dveřím, o kterých jsem se domnívala, že vedou na chodbu. Omyl. Za nimi byla obrovská koupelna. Rychle jsem si ji prohlédla a pak jsem se vrhla k dalším dveřím. Že by? Zase vedle. Vstoupila jsem do šatny. Byla plná krásného oblečení, bot, různých doplňků a podobně. Stála jsem tam jako omámená a kochala jsem se tou nádherou. Náhle si za mnou někdo odkašlal. Polekaně jsem nadskočila. Byla to Ginessa.

Uklonila se. " Má paní, náš pán vás již očekává." řekla. Zadívala jsem se na ní nechápavě. " S večeří." dodala. " Ach tak." řekla jsem. " Vyberte si nějaké šaty." poručila mi. " Já? Ale, vždyť to nejde." vyjekla jsem. " Ty jsou vaše." prohlásila. Moc se mi do toho nechtělo, ale nakonec jsem souhlasila. Vybrala jsem si jedny překrásně modré. K tomu jsem dostala boty ve stejné barvě. Vlasy mi vyčesala do drdolu a lehce mě nalíčila. " Následujte mě prosím." řekla. Vyšli jsme z pokoje. Hrad byl překrásný. Zdi byli tmavě šedivé a sice byl chladný, to ale k němu patřilo. Šla jsem po krásném, rudém koberci. Po stranách byli stolky s vázami, ve kterých byli krásné květiny. Také tam bylo několik naleštěných brnění. Na zdech vyseli portréty neznámých lidí. Zřejmě se jednalo o původní majitele.

Zastavili jsme se u obřích dřevěných dveřích. Před nimi stáli dva muži. Oba se mi uklonili. Nevěděla jsem, jak mám reagovat a tak jsem jen kývla hlavou. Otevřeli ony dveře a já jsem se ocitla v jídelně. Byla obrovská. Dominoval jí obří stůl plný jídla. Také na něm stáli zapálené svícny. Nad stolem byl zavěšen obrovský, křišťálový lustr. U jedné zdi byl obrovský krb, v němž vesele plápolal oheň. Na zdech byli opět obrazy, tentokrát to ale byli výjevy z prostého života. Na jednom byli slavnosti, na dalším korunovace, jeden z nich vyobrazoval velkolepou svatbu. Také tam byli stolky se sochami. A v čele toho stolu seděl Loki.

Díval se na mě. " Dobrý večer." řekl. " Dobrý večer." odvětila jsem. " Vyspala ses dobře?" zeptal se a pokynul mi, abych se posadila. Udělala jsem to. " Dobře. Co jsi dělal?" chtěla jsem vědět. " Jen jsem dojednával pár věcí ohledně vlastnictví tohoto hradu." vysvětlil mi. To mě vyděsilo. Co když ty předchozí majitele zabil? Upřímně, nechápu, jak jsem na tohle vše mohla kývnout. Asi jsem se ho začala bát. Jenže on tam jen seděl a mile se na usmíval. Opravdu je to nějaký velký zločinec? " Můžeš začít jíst." vybídl mě. Podívala jsem se na tu horu jídla. Vše vypadalo tak lákavě. Okamžitě jsem si nandala. On také. " Dobrou chuť." popřál mi. Jen jsem kývla hlavou a pustila jsem se do jídla.

Když jsme dojedli, přišli služebné, všechny s modrými oči. Bylo to děsivé. Loki vstal, pokynul mi, abych šla za ním a vydali jsme se do jiné místnosti. Místnosti dominoval obří trůn. A vedle něj byl jeden menší, míň honosný. Loki šel k tomu velkému. Všimla jsem si, že vedle něj je nějaké žezlo. A u něj stojí jeden z poddaných. " Skvělá práce. Přesně jako původní." řekl. Pak z pláště vyndal nějaký kamínek. Byl krásně modrý. " Co je to?" zeptala jsem se. " To tě nemusí zajímat." odsekl. Dal kamínek na to žezlo. Vypadalo to úchvatně. Pak se posadil na trůn. " Pojď za mnou." řekl vlídně. Poslechla jsem ho. Stála jsem před ním. Díval se mi do očí. " Konečně mám pořádnou královnu." řekl. Začervenala jsem se. " Já nejsem žádná královna." řekla jsem. " Teď ještě ne. Ale brzy najdu zemi, které budu moci vládnout. A ty se staneš mou královnou." oznámil mi. " Ale já nevím, jak se to dělá." namítla jsem. To ho rozesmálo. " Budeš sedět vedle mě, budeš vypadat úžasně, budeš mě hlídat, abych neudělal nějakou hloupost. Budeš k našemu lidu milá a hodná. Toť vše. Prozatím." řekl. Pak mi řekl, ať si sednu vedle něj. Udělala jsem to.

Po chvíli přišla nějaká služebná. Byla moc krásná. Své dlouhé vlasy, které byli krásně zlaté, si spletla do copů. Její pleť byla bezchybná a i ty její modré oči byli hezké. Na sobě měla zeleno-hnědé šaty, s trochu hlubším výstřihem. Na červeném polštářku nesla helmu. Byla zlatá a měla zahlé rohy. Loki vstal a vzal si jí od ní. " Teď jdu hledat nějaké místo, kde bychom mohli spolu vládnout. Vrátím se brzy. Mezi tím si můžeš dělat co chceš. Zatím se měj hezky." rozloučil se. " Ty taky." řekla jsem. Nasadil si helmu a odešel. Služebná se usmála, uklonila a odešla. Takže jsem tam seděla sama. Přemýšlela jsem, co bych mohla dělat. Projít si hrad mi přišlo jako nejlepší nápad. Prošla jsem si všechny komnaty (tu jeho jsem poznala díky všudypřítomné zelené), kuchyň, sklepení, vězení (prázdné) no a nakonec jsem objevila knihovnu. Tolik knih. Byli tak krásné. Pár z nich jsem si vzala a sedla jsem si s nimi do křesla. Brzy jsem litovala, že jsem se nikdy nenaučila číst.

Někdo zaklepal. Lehce jsem nadskočila. " Jsem tu." křikla jsem směrem k nim. " A mohu vejít?" zeptala se hlas. " Samozřejmě." řekla jsem. Dveře se otevřeli a za nimi stála Ginessa. V ruce držela svícen. " Proč tu sedíte tak potmě?" chtěla vědět. " Nevím, jak se rozdělává oheň." vysvětlila jsem. Přikývla. Položila ho na stůl a odcházela. " Počkej." vykřikla jsem. Otočila se. " Umíš číst?" chtěla jsem vědět. Přikývla. " Nauč mě to prosím." požádala jsem jí. Dívala se na mě, jako bych jí řekla nějakou příšernou věc. Nakonec ale přeci jen přikývla a mé učení začalo. Dělala jsem to ze dvou důvodů: byla jsem zvědavá, co se kde píše a také, pokud jsem měla být budoucí královna, musela jsem být chytrá. Takže mě napadlo, že musím Lokiho požádat, aby mi sehnal učitele. Musím se vše naučit. Nechci být jen nějaká hloupá žena. Naštěstí jsem zjistila, že jsem učenlivá, takže za hodinu jsem už něco málo uměla. A jelikož Ginessa už klimbala, ukončila jsem dnešní lekci a odešla jsem do své komnaty.