Finding LOVE //Niall Horan// CZ

9..

Přišla jsem k notebooku a podívala jsem se, co tam Niall napsal. Měl otevřený twitter, když jsem se podívala na poslední příspěvek, bylo tam napsáno : NAŠE SKUPINA SE VÁM SNAŽÍ DĚLAT RADOST, TAK PROČ VY MUSÍTE KAZIT RADOST MNĚ? DLOUHOU DOBU JSEM ČEKAL NA TU PRAVOU A KDYŽ TO VYPADÁ, ŽE JI MÁM, TAK ZROVNA VY, MOJE FANYNKY, KTERÉ MÁM OPRAVDU RÁD, MI TO MUSÍTE KAZIT! JESTLI TO TAKHLE PŮJDE DÁL, TAK KONČÍM S KAPELOU! Vyjeveně jsem se dívala na monitor, aniž bych si všimla, že se Niall vrátil zpátky. Leknutím jsem se na něj podívala a pootevřela pusu: ,,Tohle nemyslíš vážně, že ne?"

,,Co bych neměl myslet vážně?"

,,No, že když se neuklidní, že skončíš s kapelou." 

Přiblížil se ke mně blíž. ,,Byl bych schopnej to udělat, kvůli tobě!"

Smutně jsem se pousmála a Niall si mě přitáhl blíž. Políbil mě do vlasů a zašeptal : ,,O tebe přijít nechci, nikdy.

Pousmála jsem see a přitáhla si ho k sobě ještě blíž. Naše objímání přerušila Naty. 

,,Pojďte nám pomoct a jídlem, za hodinu rozjedeme párty." Přeložila jsem to Niallovi a ten se jenom pousmál a táhl mě ke klukům. Pomohli jsme jim připravit jídlo, potom už si kluci začali nalévat pití a pustili hlasitou hudbu. Kluci s Naty pili, jelikož už měl Niall dobrou náladu, tak se k nim po chvilce přidal. Já jsem si s nimi jenom ťukla, protože zítra už musím do práce. Nechtěla jsem pít, takže jsem si postačila se skleničkou džusu. Po asi hodině panákování se Naty začala ptát, jestli je víno, Harry zakýval jenom hlavou, že není a navrhl, že pro něj zajede. V tomhle jsem ho ale zastavila, řekla jsem, že pro to dojedu já. Snad zvládnu jízdu nalevo. Niall mi půjčil klíčky od svého auta a vysvětlil cestu do non-stop otevřeného obchodu. Dala jsem mu rychlou pusu na tvář a vyšla ze dveří. Když jsem nastupovala do auta, tak jsem si všimla nějakého černého auta naproti mně, přišlo mi, že v něj někdo sedí. Snažila jsem se toho nevšímat a nasedla do auta. Nastartovala jsem a vyrazila cestou, kterou mi Niall poradil. Pořád jsem se nemohla zbavit pocitu, že mě někdo sleduje. Pořád za mnou jelo nějaké černé auto, určitě to, co stálo u domu. Asi po 15 minutách jsem dojela na místo. Vystoupila jsem a šla rychlým krokem do obchodu. Koupila jsem jim 3 vína a pro sebe 2 džusy, abych se nemusela vracet. U kasy jsem zaplatila a vydala se k autu. Věci jsem si položila na střechu a vyndavala jsem si klíče z kapsy....

...

,,Emily, Emily, Emily, prober se." Slyšela jsem, jak na mě mluví známý hlas.

Pootevřela jsem oči a nebyla jsem doma, nikde, kde to znám. Byla jsem v nemocnici. Byli tam všichni. Všcihni na mě upřeným výrazem koukali.

,,Co se stalo?"  Zeptala jsem se skoro neslyšně.

,,To ani my vlastně nevíme. Dlouho ses nevracela, tak jsem tě jel hledat, našel jsem tě u toho supermarketu a ležela jsi v tomhle stavu u auta." Odpověděl mi Harry.

,,V jakým stavu?" Podívala jsem se na ně upřeně a oni jenom sklonili hlavu.

Pochopila jsem, co mysleli, když jsem se podívala na svoje ruce. Byli na nich modřiny, škrábance a některých škrábanců mi ještě tekla trochu krev. Poprosila jsem Liama, aby mi podal zrcátko. Zamračil se, ale přesto si od Naty z kabelky půjčil zrcátko. Podívala jsem se na svůj obličej a zděsila jsem se, nebyla jsem to já. Okolo obou očí modřiny a na levé straně obličeje obrovský šrám přes celou tvář. Začala jsem brečet, všichni se nahrnuli ke mně a začali ke hladit. Připadala jsem si tak bezmocně. Vůbec jsem nevěděla, co se stalo. Poslední, co si pamatuju je, že jsem došla k autu a vytahovala klíčky. Když jsem přestala trochu vzlykat, tak se všichni odtáhli a zůstal u mě už jenom nejblíž Niall.

,,Já si vůbec nepamatuju, jak se mi to stalo."

,,My taky nevíme, ale vedle tebe leželo tohle."  

Louis mi podal lísteček, na kterém  vystřiženými písmenky z novin bylo napsáno: MĚLA BYS POCHOPIT, ŽE K NIM NEPATŘÍŠ A KONEČNĚ ODJET! JESTLI NIALL SKONČÍ SE SKUPINOU, TAK TY SKONČÍŠ V RAKVI.

Když jsem přečítala tyhle řádky, tak se mi začaly klepat ruce. Poprosila jsem Naty, aby zavolala šéfce, že teďko nepůjdu 3 dny do práce, že jsem v nemocnici. Jenom přikývla, vzala si můj mobil a dopajdala na chodbu. Mezitím v pokoji všichni mlčeli, koukali se na mě jak na nepovedený film. Niall se snažil usmívat, ale nedařilo se mu to. Do pokoje vstoupil doktor, aby mi řekl, že vyšetření jsou v pořádku, že zítra odpoledne můžu jít domů, byla jsem moc ráda. Jednu noc to tu vydržím. Niall byl špatný z toho, že mě pustil samotnou. Harry byl smutný zase z toho, že nejel on. Naty na sebe nadávala proto, že prý je to její chyba, kvůli hloupému vínu. Všechny jsem je uklidňovala, že to přeci jenom pravda není. Já jsem se nabídla, že pojedu, tak jsem jela. To, že tam byli nějaké fanynky, to už byl osud. Připadala jsem si na dně. Nevím, proč mě ty holky tolik nesnášejí, vždyť Niall přeci není jejich. Kluci s Naty odjeli odvézt Naty domů a jeli do práce. Niall si vzal volno, aby mohl být v nemocnici semnou. Opakovala jsem mu, že to není nutné, ale trval na svém. Sestřička mi nosila pořád nějaké prášky na bolest a hořký čaj, byla jsem tam jenom pár hodin a už jsem chtěla domů. Niall večer odjel, abych se mohla vyspat, slíbil, že se pro mě vrátí zítra a konečně pojedu domů. Usnula jsem hned po večeři kolem 7. Bohužel jsem neměla klidný spánek. Vzbudila mě hromada smsek.

POCHOPÍŠ UŽ, ŽE TĚ NENECHÁME NÁM SEBRAT NIALLA?

NIALL NIKDY NEBUDE TVŮJ!

ODJEĎ UŽ DOMŮ!

TY SEM JAKO BUDEŠ TAHAT I TU SÉGRU? SBAL I JEJÍ VĚCI A VYPADNĚTE OBĚ!

NECHTE KLUKY NAPOKOJI!

TOHLE JE POSLEDNÍ VYROVÁNÍ!

MY SI TĚ NAJDEME!!!!

Stuhla jsem při čtení. Jak může bejt někdo takhle zlej? Nikomu jsem nic neudělala. Už nevím, jak dlouho to tu vydržím..