Poslední jednorožec

Had je lev a lev je had

Přečtěte si prosím info na konci příběhu! Je pro mě důležité.

Pegasus
Planiny. Už zase. Těžký vzduch, rovinatá plocha a trýznivé ticho. Nekonečně dlouhá cesta. Vysílené pohledy mých přátel. Hlasité nádechy a výdechy. Svaly zaťaté strachem a nervozitou. Kalné oči, zhasínající rohy, zesláblá křídla. Vyschlo v krku a pramínky slané vody stékající po těle. Horko.

Kráčím vedle Artemis a Bleska už několik hodin. Třpytka a Monty jsou někde před námi, Hvězda se společně s Wernerou a Werdorbem plahočí za našimi zády. Nemluvíme, jen se po sobě vyčerpaně díváme.

Kdybychom mohli, přeneseme se za Tajgou bez mrknutí oka. Jediný problém je, že to nejde.

Tajgova aura zhasla hned, co se od nás odpojil. Nemáme žádné vodítko, prostě nic. Dokonce ani země si nepamatuje jeho dotek. Jako kdyby se ztratil někde v oblacích.

Další problém je ten, že na planinách není téměř žádný život. Tedy, jeden vlastně ano. Ale on nám v hledání Tajgy a použití kouzel nepomůže. Protože je to vlastně on, koho hledáme.

Hektor byl podle všeho blízký přítel Tajgy, takže se Wernera domnívá, že on jediný bude vědět, kam se Tajga poděl. Bohužel to vypadá, že i po něm se slehla zem. Jdeme už neskutečně dlouho, slunce bude zapadat. A pořád nic. Ani záblesk něčí aury. Prostě nic.

,,Myslíš si, že ho najdeme?" zeptá se Blesk potichu. Jeho hlas je hrubý a chraplavý, což je na sedmiletého hřebce docela zvláštní. Zní, jako kdyby se narodil ve stejně čas, co Tajga. A to už je hodně dávno...

,,Není jiná možnost. Musíme ho najít." Ani já nezním moc dobře. Dny plné zármutku se na mně dost podepsaly.

,,Samozřejmě, že ho najdeme. A dokonce si myslím, že to nebude moc dlouho trvat," vstoupí do našeho rozhovoru Artemis a pohodí hlavou.

,,Z čeho tak usuzuješ?" ozve se Werdorb, který ji očivodně slyšel. Bravo, Aremis. Bravo. Hlasitěji jsi nemohla?

,,Copak jste to necítili? Něco tady je. sice to neznám a ani nevím,  jestli je to dobré, nebo špatné, ale je to tady. A žije to."

Monty se náhle prudce zastaví a otočí se na přemýšlející Artemis. Oči mu planou hněvem.

,,My tady jako blázni šlapeme přes nekonečnou pláň a ty jen tak mimochodem oznámíš, že něco cítíš?!"

Artemis mu oplatí pohled s naprostým klidem.,,Ano, to jsem udělala. Protože sama nevím, co to je. A nemyslím si, že je moudré vytahovat něco, co nám později může být k ničemu. Zlob se jak chceš, Monty, ale já mám pro svůj čin své důvody, které ti neprozradím, dokud si sama sebou nebudu jistá. Takže se prosím zase otoč a pokračuj v cestě."

Její slova Montyho naprosto odrovnají, takže jediné, co mu zbývá, je odvrátit od ní pohled a jít dál. A Artemis už zase spokojeně přemýšlí.

Teď, když vím, že Artemis něco cítí, napínám všechny své smysly, abych to zachytil taky. Ale nic. Nic neslyším, nevidím, necítím. Opravdu už jsem na tom tak špatně?

Zapoj kouzla, jestli to chceš najít. - ozve se mi v hlavě Artemisin hlas.

Cože?

Slyšels mě. Použij kouzla a zapátrej ve vzduchu. Pocítíš to taky. Ale nech si to pro sebe. Bojím se, že to něco není zrovna bezpečné.

Dobře.

Moje spojení s Artemis se přeruší a já z posledních sil zapojím všechnu svou kouzelnou moc.

A v tom okamžiku to cítím.

Vychází to odněkud zezdola, ale je to slabé, asi jako jemné pohupování vody v jezeře. Cítím v tom něco zvláštního, skoro bych řekl, že spojení dvou duší. Ale to přece není možné. Žádná bytost nemůže mít dvě aury. To nejde.

Najednou mi to dojde.

Hektor. Tajga. Had. Lev.

Tajga by nemohl utéct na povrch, protože bychom ho tam našli hned. Proto se musel dostat někam, kde bude jeho vnitřní energie tak slabá, že ho nikdo neobjeví. A ve vzduchu to opravdu není.

Tajga se schoval pod zem.

Ale zřejmě ne jako lev. Musel se proměnit.

Proměnil se v hada.

To je ono. Dvě aury. Dvě energie. Každá je jiná, ale přesto jsou si tak podobné. To proto, že jsou obě v jedné bytosti, která je ovádá.

Had je lev a lev je had.

Ahoj! Nová kapitola vychází překvapivě v polovině týdne, ne v pátek, nebo o víkendu. Má to jeden zásadí důvod: O víkendu vůbec nebudu mít čas. Myslela jsem si, že s vydáváním počkám a sednu si k Wattpadu až na konci týdne, ale došlo mi, že se na psaní vůbec nedostane, takže jsem k tomu zasedla už dnes. Snad vám to nevadí!

Chtěla bych moc poděkovat za víc než 2K přečtení, všechny hlasy a komentáře! Děláte mi strašnou radost! Díky!!!

Jinak, dnes mě tak nějak napadlo, jestli byste nechtěli udělat něco jako ASK. Vím, možná se to k tomuhle příběhu nehodí, ale já bych to moc chtěla zkusit... Tenhle příběh má 57 kapitol (i s touhle) a já bych ho chtěla trošku oživit... Navíc, ráda čtu ASKY u příběhů, které mám v knihovně a chtěla bych mít ve svém příběhu alespoň jeden. Takže, kdybyste se chěli na něco zeptat postav z tohohle příběhu, nebo třeba mě, piště to prosím do komentářů pod tuhle kapitolu. Myslím, že pokud nějaké otázky budou (já doufám, že jo), mohla bych kapitolu s nimi vydat někdy příští týden. Možná i tenhle, ale to by se musel stát zázrak a já bych musela mít čas, což se asi nestane. Ale to už předbíhám... Budu ráda, když se na něco zeptáte!

Přežijte zbytek týdne a o víkendu mi držte palce! :) Mějte se krásně.
Sabinka2003