Pohled Hannah
Jdu. Jdu po ulici. Nemám čas se zdržovat protože jdu pozdě. Hodně pozdě. Chci brečet. Nepůjdu tam. Vracím se zpět domů. Sedím na lavce. Podívá se zoufale na můj mobil. Už bych měla jít. Zvedám se a narazím do vysokýho kluka. ,,Promiň..nekoukala jsem se kam jdu a kam se vůbec zvedám." řekla jsem a podívala se do země. ,,V pohodě.." řekl ten kluk a zvedl mi tvář. Podívala jsem se mu do obličeje. Usmál se. On má ďolíčky!?! Tak to je boží. ,,Ehh..Vláďa..tvoje jméno?" řekl ale já ho nevnímala. Zakoukala jsem se do něj. ,,Co? Jo! Já jsem Hannah." řekla jsem zmateně a dala si ruce do kapes. Vláďa mě chytil za ruku. Potom mě vzal za obě ruce. Přitáhl si mě k sobě. Dal mi ruce na boky. Nadzvedl si mě a já stála na špičkách. Políbil mě. Ahh..nejlepší pocit v životě. Jeej. To by nebylo ono, kdyby se jeden polibek nepřetáhnul v dlouhý líbání že? Zvedl mě ještě víc. Chytl mě za moje stehna a opřel mě o zeď. Při polibcích jsme se oba dva usmívali.
Pohled Vládi
Líbal jsem se s holkou, kterou znám sotva 1 hodinu. Nemám nic proti, ale co jsem to za člověka? Ona se mě může bát. Nebojí se. Ona se usmívá. Pustil jsem ji dolů. ,,Pojď se mnou prosím.." řekl jsem opatrně a naše ruce se třepavě dostaly k sobě. Propletli jsme si prsty. Došli jsme ke mně domů. Znovu jsem ji začal líbat a ona i já jsme se vzuli. Vzal jsem ji do náruče položil na postel. Svlékl jsem si kalhoty. ,,Ehh..není to jako trochu blbý? Známe se ani ne hodinu!" zakřičela a já pomalu uskočil. ,,Tak sorry no..ale dala by ses?" zeptal jsem se. ,,Tak joo ale ne teď." řekla a odešla do vedlejšího pokoje. Obléknul jsem si znovu kalhoty a šel za ní. Obejmul jsem ji kolem ramen. ,,Nezlob se..já tě chtěl vyzkoušet..jsi nejhezčí." zašeptal jsem a políbil ji na tvář. Šel jsem po deseti minutách jejího ignorování do ložnice. Slyšel jsem kroky.
Pohled Hannah
Šla jsem hledat nůž. Vzala jsem jeden ostrý. Fakt hodně ostrý. Ostrost nožů jsem zkoušela na svým zápěstí. Bylo mi jedno, že budu mít jizvy. Krev stékala po mé ruce. Všude. Slyšela jsem jeho kroky. Schovala jsem se s nožem pod stůl. ,,Hannah? Kde jsi zlato? Proč je tu všude krev?" slyšela jsem jeho hlas. Podíval se na mě. Já se řezala jako o život. Vzal mi nůž. Vytáhl mě prudce za ruku a tu pořezanou mi dal pod proud ledové vody. Nechal mě v kuchyni. Haha. Je vtipnej. Donesl mi obvaz kterým mi ovázal ruku. Zalepil náplastí a já jako postiženec došla s obvázanou rukou do obýváku. ,,Neboj..zachvilku ti to sundám. Ale buď v klidu. Nesmíš se řezat..nebo začnu taky." vysoukal ze sebe tolik slov. Chtěla jsem se rozbrečet. Bylo mi na nic. Ruka v obvazu bolí víc než bez obvazu. Chtěla jsem obvaz sundat. Nešlo to. Lehla jsem si na pohovku.
První část za mnou
502 slov..
