Nejsi zrůda! Ale kocourek. (YAOI)

41. To není možné

Kyo... To jsi neměl. ,,A-a-a nevzkazuje mi třeba něco? Cokoliv..." Řekl jsem zoufale a chytil ho za ruce. ,,Jsi ledový." Poznamenal, ale já začal naléhat. ,,Kyo, prosím..." ,,Nishi, on tě ponížil před celou školou a to ještě takovým způsobem, který by snad nikoho nenapadl. Prostě jsem chtěl, aby jsi byl už v pořádku a v bezpečí, před ním." Do očí se mi vlily slzy a já mu ruce stiskl ještě víc. Jak se to dozvěděl? Je to po celé škole rozšířené? ,,Tak vzkázal mi něco?" Na chvíli se odmlčel a zamyslel. ,,Ne." Hlesl a já ho pustil. ,,D-dobře. Řekl jsi mi opravdu všechno?" ,,Mm... Bylo to zvláštní, ale nazval tě zvláštně?" Že by ještě nikdy neslyše, že mě nazývá Prckem? ,,Kocourkem." Po tvářích mi už stékaly slzy a já jsem nemohl uvěřit vlastním uším? ,,Ko-courkem?" Začal jsem se lehce třást a pomalu se usmívat. On řekl, že jsem Kocourek? Ale takhle mi vždycky říkával jen Yuu. MŮJ Yuu! Nevím, co mám dělat! Nevím! Najednou si mi zatočila hlava a já se podepřel rukou. ,,Nishi, jsi v pořádku? Já tě do té nemocnice dovezu! Tohle není normální!" Vyjekl Kyu, když jsem spadl úplně. ,,Ne, prosím..."

Když už jsem konečně Yuki zabydlel, tak jsem se vydal za Sionem. ,,Chutná?" ,,A moc." Stáhl si mě k němu do klína. ,,Udělej Aaa." Dal mi kus lososa do pusy a já ho s chutí spolkl. Položil si na mě halvu a pomalu oddychoval. ,,V práci to bylo strašné. Potřebuji se trochu odreagovat." Zašeptal mi do ucha a já se zachvěl. ,,Je tu Yuki." ,,Ta už bude spát. Je večer." Vzal mě do náruče a odnesl do ložnice. Začal mi slíbávat krk a pomalu mi rozepínal košili, kterou odhodil. Já jsem s ním udělal to samé a během chvilky letěli vzduchem i kalhoty. ,,Sione...já si ale takhle vážně nesednu." Hlesl jsem tiše a on se usmál. ,,Kdo říkal, že chci tohle." Koukl jsem na na něj nechápavě, ale to už zalezl pod peřinu a stáhl mi boxerky. Neviděl jsem, co dělá, takže jsem byl lehce napjatý. Najednou jsem ucítil, jak mi sáhl na můj penis a dal si ho do pusy. Rychle jsem vydechl a zakryl si pusu, aby mě nebylo slyšel. ,,Sione~ To ahhh." Nemůžu být nahlas. Nejsme tu sami. Ale jemu to zřejmě nevadí. Začínal přidávat na tempu a já si dal ruku do pusy, aby jsem se aspoň trochu uklidnil. Miluji, když mi tohle dělá. ,,Ťuk Ťuk." NE! Yuki! Najednou přišla do pokoje a koukala na mě s úsměvem. ,,Mohla by jsem se dívat na televizi?" Rychle jsem přikývl a chtěl, aby odešla, protože Sion by stále pod dekou a i když byla v pokoji Yuki, tak mi kouřil. ,,Kde je Sion strejdo?" ,,Ah...spinkháá." Koukala na mě zvláštně a pak ukázala na jeho pohybující hlavu. ,,Hraje ah..si." Dal jsem ruce na jeho hlavu a držel ho, aby se nehýbal. ,,Jdi na teleaa...vizi." Jakmile odešla, tak mě Sione lehce kousl a já si uvědomil, že jsem mu to přirazil až do krku, aby se nehýbal. Pustil jsem ho a Sion koukl z pod peřiny. ,,To nebylo hezký!" Houkl na mě a vylezl ven. ,,A to, že mi kouříš, i když je v místnosti malá holka je normální?" ,,Je. Protože tobě nejde odolat."

,,Je to v pořádku Kyo. Nic mi není." Nevypadalo to, že by mi nějak extra věřil. ,,Nishi, já nechci, aby jsi se trápil kvůli tomu, co se stalo.  Chci, aby jsi si došel za doktorem. Jenom, aby jsem měl čisté myšlení, že ti opravdu nic není. Udělal by jsi to pro mě Nishi?" Chytl mě za ruce a podíval se mi do očí. ,,Já...já nechci ven! Co když mě někdo uvidí? Začnou se mi sám, to jsem si jistý!" Začal jsem hned říkat zoufale a Kyo mě přitáhl do objetí. ,,Neboj se Nishi, já tě před nimi ochráním. Ale prosím, jdi tam." Koukl jsem se na něj zoufale. ,,Dobře, ale...počkám ještě chvilku. Týden...dva...tři...potom by jsem tam šel, pokud by se to zhoršilo." Po nějaké době jsem ho konečně přemluvil a já byl rád. Už nikdy do tý školy nechci chodit. Nemůžu ani. Nesnáší mě tam. Uběhl týden a můj stav byl pořád horší. Zvracel jsem každé ráno a strašně mě bolela hlava. Kyovi jsem to neříkal, protože jsem nechtěl jít k doktorovi. 

,,Můžu dodělat svojí prácičku?" Zakřenil se na mě Sion a já s nejistým obličejem přikývl. Zalezl si zpátky pod peřinu a pokračoval v rozdělané práci. Já jsem si zacpal pusu, aby jsem nebyl slyšet. Po chvíli jsem se mu už konečně udělal do pusy a já se svíjel ve slastné křeči. Vykoukl z pod peřiny a pořád mu kousek  spermatu tekl po puse. Naznačil jsem mu, že tam něco má a hned si to utřel. ,,Nádherné odreagování od skutečné práce." Lehl si na mě a pomalu i se mnou usínal. Čas se protahoval a já musel odstoupit od hledání Nishiho a pomoc Sionovi v práci. Měl strašně moc papírování a já nechtěl, aby přicházel domů úplně vyčerpaný. Ze dnů se staly nakonec už dva týdny a dokonce se ani J.J. neozvala, že si vyzvedne Yuki. Chápu ji, taky toho nemá málo. ,,Strejdo? No...mohli by jsme jít prosím na zmrzlinu? Mám na ni chuť." Řekl strašně moc roztomile a já ji nemohl říct ne. Oblékli jsme se a pomalu vyrazili na cestu. ,,Jakou by jsi si dala? Točenou? Kopečkovou? Nanuka?" ,,Kopečkovou!" Vyhrkla a já se zasmál. ,,Dobře, tak pojďme."

Už dva týdny to jsou, co jsem Kyovi slíbil, že půjdu k doktorovi, dokonce se mi to podařilo tak dlouho odkládat, ale Kyo na to přišel. ,,Nishi! Tohle už nejde! Jdeš k tomu doktorovi! Je škola! Takže tě nikdy nepotká, jdi tam!" Nařídil mi Kyo než odešel. Já tam nechci, ale slíbil jsem mu to. Oblékl jsem se a loudavým krokem vyšel ven. Nebyl jsem venku přes dva týdny! To není normální. Cestou jsem se strašně loudal. Nechtěl jsem tam. Budou tam lidi. Došel jsem do čekárny a sedl jsem si. Byla tam strašně moc lidí. Všichni na mě koukali. Nedivím se jim. Jsem celý bledý, pohublý, každý oko jinačí...nechci tu být. Jejich pohledy mě zabíjí. Konečně na mě přišla řada a já tam do té ordinace vběhl. ,,Ahoj hochu. Tak co je tobě?" Starý, šedivý pán...spíše děda. ,,Už mám přes dva týdny strašný bolesti. Ráno zvracím a přes den mě strašně bolí hlava." Odpověděl jsem mu slušně a on mě požádal, aby jsem si lehl na lůžko. Vytáhl mi tričko a já sebou cukl. Nechci, aby se mě dotýkal.  Vadí mi to. ,,Tobě vadí, když se tě někdo dotýká?" Lehl jsem přikývl. Teď mi to vadí. Hodně. ,,A vydržel by jsi to prosím chvilinku?" ,,Asi...jo." Začal mi prohmatávat bříško a zamračil se. ,,Jsi velice hubený hochu. Myslím si, že by to mohl být kvůli tomu, ale...chci si to prověřit. Půjdeme na ultra-zvuk. Jistota je jistota. Můžeš mít třebas něco se žaludkem." Vedl mě nějakou chodbou a potom jsem přišli do místnosti, kde jsem si zase lehl. Pomazal mi něčím bříško a začal jezdit po něm přístrojkem. Jeho obličej vypadal velice zvláštně.

Počasí začíná být touto dobou už chladnější, ale i tak chce ta malá princezna zmrlinku. Přišli jsme ke stánku, kde jsem objednal jednu kokosouvou a druhou mangovou, rýžovou a pistáciovou. ,,Tady máš svoje trio Yuki." Podal jsem ji to s úsměvem a ona mi to oplatila. V poklidu jsme si sedli na lavičku a najednou Yuki promluvila. ,,Proč nejsi s Kocourkem?" Je malá na to, aby to pochopila. ,,Yuki, tohle je věc dospělých. A...já mám rád Siona. Kocourek....Nishi...Yuua." ,,Ale ten mu ublížil!" Dokonce dvakrát princezno. ,,Ale Yuu ho mám rád víc, než cokoliv na světě. To nebyl on." Jak ji tohle mám vysvětlit. To je nemožné. ,,A proč nemáš holčičku? Ale Siona?" J.J. a jak ty to s ní zvládáš. ,,To protože ho mám rád." ,,To není pravda! S Kocourkem jsi byl pořád a usmívali jste se spolu!" ,,Yuki To-" Najednou mi zazvonil telefon, já utl náš rozhovor a odešel stranou. ,,Ahoj Aki. Promiň, že jsem se celou dobu neozývala, ale...měli jsme tu menší problémy, které potřebovali vyřešit." ,,Chápu J.J. Mám tu Yuki přivést?" Moje záchrana. ,,To by jsi byl hodný. Tak kolem večera tě budu čekat. Měj se." S ní jsou ty hovory tak rychlé. ,,Yuki! Pojďme domů! Jedeš zpátk- Yuki?...Yuki!"

Jsou to dva týdny...pořád Kyovi dávám nějaké dopisy, ale ani jednou mi nic nevzkázal. Po třech dnech jsem to vzdal a uzavřel se doma. Nechci, aby tu kdokoliv byl. Nebo, aby mě kdokoliv viděl. Jsem zrůda. Tohle někomu udělat. Jak jsem mohl? Proč? Jak jsem mohl zapomenou na Kocourka? Na svého zlatého milovaného mazlíčka. Jsem strašnej. Neměl by jsem tu být. Kyo má pravdu, jsem nehoráznej krypl, který si nezaslouží žít.

Pořád něco mačkal na to přístroji, ale nic neříkal. ,,Mohu se tě zeptat na trochu více intimní otázku?" Pokýval jsem. ,,Měl jsi někdy v blízké době pohlavní styk s mužem?" Sex? Mám mu odpovědět popravdě? Je to doktor. Nic by mi asi neudělal. ,,Ano pane." To je trapné to takhle říkat přímo. Divně zvedl obočí a podal mi nějaké ubrousky. ,,Utři si to bříško." Poslechl jsem ho a chtěl vědět, co mi je. ,,Tak hochu. Měl jsem částečně pravdu. Tvoje tělo potřebuje dostávat více potravy, jinak by to vás mohli ohrozit." Vás? Jak to myslí. ,,Pane, myslím, že jste se přeřekl-" ,,Ne. Já nevím, jak by jsem vám to měl říct. Nejsem si na 100% jistý, ale ultra-zvuk mi to potvrzuje. Je to šance 1:10 000 000, ale stalo se to. Hochu...jste těhotný."

Ne! Kde je?! Vždyť tu před chvíli byla! Hledal jsem všude kolem, ale nikde nebyla! Doháje! ,,Yuki! Yuki! Kde jsi!"  Nic se neozývalo. Prohledával jsem každý kout, ale nikde nic. Běžel jsem jednou uličkou, když už jsem jí konečně uviděl. ,,Yuki! Nevíš, jak moc jsem se teď bál. Tohle mi už prosím.nikdy nedělej." Silně jsem ji objal a vzal na záda. ,,Jdeme si sbalit. Jedeš zase k tobě domů." Usmál jsem se na ní a chtěl odejít, kdyby mě něco nezastavilo. ,,Strejdo! To je ten zlý!"

Chci ho vidět. Říct mu, že to, co se stalo, jsem nebyl já, ale ta zrůdy, co jsem vytvořil bez něj. Moc ho chci mít u sebe, objímat ho, hladit ve vláscích, políbit na tvářičku. Pokoušel jsem se z Kya dostat, kde je Kocourek, ale nic mi neřekl. Proč? Já s ním chci být. Moc. Chtěl jsem si jít udělat něco k jídlo, ale moje lednička je prázdná. Hodil jsem tedy na sebe mikinu s kapucí a šel do obchodu. Vzal jsem nějaké potravy a hned se rychle vracel. Nechci být venku, všechno jakoby mi ho připomínalo. Když už jsem šel konečně uličkou domu, tak jsem uviděl malou holčičku. ,,Strejdo! To je ten zlý!" ,,Yuu?" Aki?...co tu dělá? Nechci, aby mě takhle viděl. Vzal jsme svou tašku a vypadl odtamtud.