Fake Fiancée // h.s. (CZECH TRANSLATION)

THIRTY-ONE - When the Darkness Comes

„I'll be here waiting, hoping, praying, that this light will guide you home. When you're feeling lost I'll leave my love, hidden in the sun, for when the darkness comes." – Colbie Caillat.

Harry

Byl náš poslední den v Anglii a se vší upřímností, kromě toho, že mi bylo na nic ze znovu opuštění mého domova, bál jsem se o můj vztah s Andie. Všechno šlo hladce, trávili jsme dny rutinou, společně jsme vstali, společně jsme se najedli, společně jsme šli ven a společně jsme nakonec usnuli. Miloval jsem to. Miloval jsem to tady tak moc, že jsem jí jednoho dne nabídl, aby se tady se mnou přestěhovala. Mít společný život bez drama, co jsme měli v New Yorku.

Neodpověděla, jenom se usmála, jako by byla hluboce v myšlenkách. Možná tady nechtěla žít, koneckonců, celý život žila v New Yorku, co by ji přimělo opustit domov, aby se tady nastěhovala...

Já... Doufám.

Utáhl jsem kolem ní paže, přičemž jsme čekali na náš let. Mamka a sestra už asi odešly po snaze vyobjímat z nás život a ztrapnit mě více, než jsem byl. Andie to přišlo moc vtipné, jako vždycky.

„Bude mi to tady chybět," zašeptala, schovávající si hlavu ještě více do mé hrudi.

„Mně taky," zašeptal jsem zpět. Nezajímala mě skutečnost, že naší bodyguardi a někteří lidé zírali. Někteří fanoušci mě už viděli a pak někteří ječeli docela pěkné... sprosťárny... a špatné věci, byl jsem rád za Andiin pohled. Nebyla naštvaná nebo ublížená, jako Talia, a ten malý okamžik mi připomněl, proč jsem se do ní zamiloval.

Prošli jsme přes ochranku, a i když jsme se nechystali letět v soukromém letadle, koupil jsem nám letenky první třídy.

„Pamatuj, zítra máš dlouhý den, Harry, takže se pokus odpočívat jak to půjde," promluvil jeden z bodyguardů a rychle jsem přikývl. S Andie bylo lehké zapomenout na život, který jsem měl.

. . . .

„Dobře, řekni mi, ze všech míst, na kterých jsi byl, které je tvé nejoblíbenější?" zeptala se mě Andie, dívala se na naše ruce, přičemž jsme byli opření na sedadlech. Palci jsme spolu bojovali a mluvili jsme o čemkoli, co nás napadlo, načež jsme čekali, až pojedeme domů. Zatím jsme byli v letadle jenom tři hodiny a už jsem z toho šílel. Chtěl jsem ji slyšet sténat mé jméno.

„Ummm... Nechci znít lacině... ale řekl bych, že New York," odpověděl jsem, usmíval jsem se nad ní a položil jsem palec na její.

„Proč?" zeptala se překvapeně na rozdíl od dřívějška, nezajímající se o skutečnost, že jsem ji porazil ve hře.

Na chvíli jsem zastavil ruku na její a podíval jsem se jí do očí, než jsem se k ní pomalu přiblížil.

„Protože tam jsem potkal tebe," odpověděl jsem, ale vyšlo to jako pouhé zašeptání.

Na minutu vypadala neuvěřitelně překvapeně a rty se jí překvapením oddělily, než se pomalu dala dohromady a přiblížila se ke mně.

„Chtěl jsi znít lacině, co?" zašeptala zpět, usmívající se. Nevím, proč jsme šeptali. První třída byla úžasná. Všichni měli malou kabinku se dvěma sedadly, televizí a malou ledničkou plnou tekutin. Nikdo nás nemohl slyšet.

Usmál jsem se a pak jsem odpověděl: „Samozřejmě."

A pak jsem natiskl mé rty na její, čin, který mi stále třepetal se srdcem a bláznil můj žaludek. Nikdy jsem neměl dost a dokázal jsem říct, že ona taky ne. Ta malá pusinka, jež jsem jí chtěl dát, se rychle zvrtla, když jsem ucítil její jazyk na mém a pomalu jsem sál její spodní ret. Zachvěla se a slabě zasténala. Mé ruce si našly cestu pod její triko, a když jsem stiskl její prso, odtáhla se.