Po 2 týdnech
Pořád vidím černo, jako bych se stále padala do hluboké propasti, která mi přijde nekonečná. Cítím vítr ve vlasech a tlak, který se mi udělal v žaludku, jako by se najednou scrvrkl do podoby mravence. Mám se bát? Podívala jsem se na tu černou díru pode mnou a najednou jsem uviděla světlo...jsem snad v nebi? Začala jsem se blížit, ale pomalu jako ve zpomalenému filmu. A v mžiku mi před očima zablesklo. Uviděla jsem bílý strop a neskutečně mi bolí hlava a rameno jako by mi vyndalo všechny kosti co v něm mám. ,,Pane bože! Probrala ses" začal na mě mluvit nějaká holka v mém věku. ,,Kdo si?" zeptala jsem se a podržela si hlavu, aby mi náhodou nevypadla, protože cítím velmi velkou únavu. Prohlédla jsem si ji a tázavě se na ni podívala, po mé otázce ji pomalu stékali slzy a s vystrašeného pohledu měla smutnej, extrémně smutnej. Přišli nějaký lidi taky okolo mého věku a obklopili mě ze všech stran a otázali se typu: ,,Jseš už v poádku?" ,,Jak se to stalo?" ,,Měla jsem o tebe strašný strach". Já si je jen prohlížela se zmateným výrazem v očí ,,Kdo jste?". Najednou měli smutnější výraz než předtím a dokonce si někteří museli utírat neustále slzy. Slzy, které jsem viděla skoro všude. Jeden kluk mě chytnul za ruku a začal hřbet moji ruky hladit palcem ,,Ty si na mě nevzpomínáš?". ,,Promiň" sklopila jsem hlavu a podívala se mu znovu do jeho oceánových očí. Měla jsem divný pocit, když se mě dotýkal, měla jsem husinu. ,,Pomůžeš mi si vzpamatovat?" vyhrkla jsem ze sebe snažíc se nějak pomoc sobě, ale i ostatním.
,,Víš jak se jmenuješ?" ujistil se jestli je to tak hrozné. Hledala jsem ve své hlavě, jestli si najdu správné jméno....
,,Victoria?" zeptala jsem se nejistě. Měla jsem strach, že to bylo špatně.
,,Dobře...jak se jmenujou tvoje rodiče?"
,,George a Maria?" měla jsem strašný pocit....Maria....Maria...tohle jméno mi bylo povědomé. Ukápla mi slza kterou jsem při oslovení jejího jména držela. Ona....moje maminka, moje královna, moje největší opora, moje ochránkyně, moje kamarádka, moje všechno... ona je jedniné na co jsem si vzpoměla....
,,Promiň...." zašeptala mu a hned sem přišel pan s bílým pláštěm se stetoskopem na krku a za ním se objevil postarší pán s hnědými až černými kurdnatými krátkými vlasy. ,,Prosím odejděte...návštěvní hodiny skončili" řekla úplně bez emoce doktor a pak něco řekl tomu postaršímu pánovi a hned odešel. Ten pán se ke mně přiblížil a nakonec si sedl na moji postel. ,,Ahoj, jak ti je?" zeptal se opatrně jako by to bylo něco co mě může ohrozit na životě. Nevzpomínám si na nic. Mám se úplně skvěle.....,,Kdo jste?" moje otázka, která tu dneska zaznělo asi třikrát. ,,Jsem tvůj otec" posmutněl ještě více, když jsem udělala zmatený výraz v obličeji. Otec....aha dobře takže otec. ,,Tori, chtěl jsem ti něco důležitého říct" začal a jak jsem se na něj podívala, přemýšlel nad tím co řekne. Jen jsem se posadila a čekala, jestli to vůbec řekne. ,,Já vím, že si ji asi nepamatuješ, ale....požádal jsem o ruku jednu ženu, kterou vážně miluji" řekl a samozřejmě ještě něco chtěl dodat. ,,Budem se stěhovat do New Yorku" řekl a zhluboka se nadechl a pak vydechl. Dobře....stěhuju se....s otcem a neznámou ženou.
Pohled Abby
Když jsem přiletěla zpátky, hned se mi Emily ozvala, že je Tori v nemocnici, ani jsem nečekala a hned jsem vyrazila směr nemocnice. Utíkala jsem jak splašená a dala do běhu 110% a pak jsem ji uviděla. Ještě se neprobudila. Zeptala jsem se kolemjdoucí sestřičky jak je na tom a ona mi odpověděla: ,,Ano...vidím...Victoria Rose?....při výstřelu z pistole dostala zásah do ramene a omdlela. Ještě se neprobudila, je v kómatu už dva týdny. Měla velké štěstí, že to bylo jen do ramene. Má nízkou imunitu, takže by nevydržela zásah do břicha nebo nohy" řekla mi a já se skoro na místě zhroutila. ,,Kdo je ten vrah?" řekla jsem docela rozzlobeně a vyčkávala jsem odpověď na moji otázku. ,,John Davis. Slyšela jsem, že má toho hodně společnýho s rodinou Roseových. Vzal Victorii její matku, když ještě byla malá" pověděla smutně ,,Doufejme, že ten vrah je za mřížema, ale stejně si dávejte pozor" řekla s úsměvem a odešla. Takže on zastřelil její mámu? A teď se snažil zabít i Tori? Kdo to sakra je?
ČTEŠ
Krutá realita (DOKONČENO)
JugendliteraturProbouzím se v měkké bílé posteli. Otevřu oči a prohlídku si svůj fialový pokoj. Z okna vidím moje miláčky - létající koně.....ne budou to jednorožci s křídly, kteří prdí třpytivé duhové obláčky...prostě zajímavější. Moje kouzelné víly mi vlétly do...