Lost Survivors (Big Bad Boy 2) [CZ1DFF]

3.chapter [Flame]

Čas letí jako splašený a já vůbec nemám čas sama na sebe.

Unaveně sebou praštím na postel a vydechnu. Mám za sebou jeden z nejnáročnějších dnů z celého týdne a myslím,že jsem ho zvládla bravurně - Měla jsem důležitý pohovor s ředitelem společnosti,pro kterou poslední dva měsíce usilovně navrhuju nové logo,musela jsem vytrpět pět hodin ve škole a když jsem přišla domů,čekalo mě nečekané překvapení v podobě mé nové maminky macechy Vanessy.

"Dáš si něco na pití? Jdu si dělat čaj,tak.." objeví se v otevřených dveřích babička.

"Čaj,prosím" špitnu a pousměju se na ní.

V tom mi hlavou prolítne Co teď asi dělá Niall? Je se Shai? Nebo je bez ní?

Je to zvláštní. S někým se tak dlouho bavíte a najednou si neřeknete ani to pitomé Ahoj.

Je to k smíchu.

Sednu si a vytáhnu zpod postele krabici,kterou mi tak nechtěně dala babička.

Poslední dny jsem na ní zapomínala,vůbec mě ani nenapadlo,že něco takového mám doma.

Otevřu víko a vezmu do ruky dopis,který jsem minule nedočetla:

"..dnes jsem se byl na Sophie podívat v nemocnici. Je krásná. Tak jako její maminka. Ach,Violet,ani nevíte,jak hrozně mi Victorie chybí. Občas si říkám,co by bylo teď,kdyby tu s námi pořád Victorie byla. Nikdy jsem nevěřil v to,že vám o ní někdy budu vyprávět. Přece jen jste matka Loren,ale skvěle mi rozumíte. Hrozně si toho na vás vážím.."

Victorie? Loren?

Něco tu nehraje. Táta v dopisu píše o mé matce Loren,ale kdo je ksakru Victorie?

Zvědavě vezmu do rukou další z dopisu a pozorně se do něj začtu:

"Drahá Loren,

     musíš mi rozumět. Sophie je moje všechno,co mi zbylo. Rád se k tobě i s malou nastěhuji. Jsi tolik hodná a tolik laskavá,že mi ve všem pomáháš. Theresa s Timoteiem tě pozdravují a prý máš dojet co nejdřív. Hrozně si tě oblíbili a já se Sophie taky.."

Hlavou mi proletí hrůzostrašná myšlenka,ze které mi naskakuje husí kůže - Loren není moje máma?!

Zůstanu sedět mlčky na posteli s oběma dopisy k ruce,když v tom se objeví babička v pokoji a vrhne po mě překvapený pohled.

"Ty už jsi to četla?" zeptá se mě.

"Kdo je Victorie.." přivřu oči a snažím se nebrečet.

Když ani teď babička neodpovídá,zvednu se a zakřičím "Kdo je ksakru ta Victorie!!!?"

Po tváři mi stékají slzy hořkosti.

Snažím se nebrečet,ale copak to jde?

"Victorie.." vydechne babička a ztiší hlas "..je tvoje matka"

Zhroutím se k zemi a znovu začnu brečet.

"Takže,já mám celý ty roky za svojí matku Loren a vy mi pak po šestnácti letech oznámíte,že moje matka je úplně někdo jiný?"

Babička si ke mně sedne a obejme mě "Zlato,já ti to vysvětlím.."

"Co mi chceš vysvětlovat?" odtáhnu se od ní a podívám se jí do očí "Vždyť ani nejsi moje babička.. Ani bych ti tak říkat neměla.. Jsi Violet. Jenom Violet. A měla bych ti vykat"

"Sophie,zlatíčko.." křečovitě mě obejme a snaží se mě uklidnit.

Začnu znovu brečet. Tentokrát mnohem víc.

Proč mi to nikdy nikdo neřekl? Proč?!

"Ukážeš mi jí?" zeptám se babičky,teda Violet.

Babička přikývne,natáhne se pro krabici a chvíli v ní přehrabuje,až vytáhne fotku mladé ženy a tu ke mně otočí.

Pootevřu ústa a jediné,co v tu chvíli můžu ze sebe vydat,je "Proboha.."