Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•6- ,,Nerad bych, aby ses bála tu se mnou bydlet."

,,Pondělí." zabručela jsem v pět ráno a promnula si oči. Lepší než kafe, je pro mě před školou běhání. Udělala jsem si drdol a oblékla si legíny, sportovní podprsenku a mikinu. Vyšla jsem z pokoje a v chodbě se potkala s Justinem.

,,Kam jdeš?" stoupla jsem si vedle něj a začla si obouvat tenisky.

,,Běhat." řekl a já se zamračila.

,,Ne, já jdu běhat." postavila jsem se a prohlídla si ho. Asi jde vážně taky běhat. Šortky a prodyšné tílko, bílá potítka na rukou.

,,Ne, já jdu běhat." řekl a otevřel dveře. Chtěl odejít, ale protáhla jsem se kolem něj a odešla otevřenými dveřmi.

,,Ne, já jdu." řekla jsem se smíchem naposledy a jen jsem periferně viděla, jak Justin pokroutil hlavou a zavřel byt.

Vyšla jsem před koleje a nadechla se čerstvého vzduchu. Rozběhla jsem se a všimla si, že se Justin rozběhl druhým směrem. Aspoň, že tak.

Vyběhla jsem na cyklostezku, která vede kolem areálu škol. Hudba mi hrála v uších a já byla uvolněná. Po chvíli se mému běhu vyrovnala postava a běžela vedle mě. Jen mi neříkejte že je to Justin. Protočila jsem očima a snažila se ho nevnímat. Justin se vedle mě pořád nějak uchechtával a smál.

Rozběhla jsem se rychleji a nechala ho za sebou. Pousmála jsem se, ale po chvíli se Justin znovu vyrovnal mému tempu.

,,Musíš být lepší, abys mi utekla." mrkl na mě a to mě naštvalo. Byli jsme už skoro u kolejí, a tak jsem do toho dala všechno a rozběhla se co nejrychleji. Justin pozdě zareagoval a já mu zmizela za rohem.

Už jsem si myslela, že jsem vyhrála, když jsem dobíhala na chodbě k našemu bytu. Usmála jsem se, ale můj úsměv opadl, když se na druhém konci chodby objevil Justin. Ten hajzl běžel druhým vchodem. Jen se ušklíbl a rozběhl se k našim dveřím, tak jako já. Už jsem hmatala po klice, když se silné paže omotaly kolem mého pasu a odtrhly mě od dveří. Místo toho, abych prohrála, jsem omotala nohy kolem Justinova pasu a visela na něm z boku. Tím pádem nevyhrál nikdo, vešli jsme dovnitř stejně.

,,Vyhrál jsem." zasmál se vítězně Justin, když jsem z něj slezla a on zavřel dveře.

,,Ne, nevyhrál. Vešli jsme sem stejně, takžes nevyhrál." zasmála jsem se mu a chtěla odejít. Justin mě však chytl za zápěstí a přitlačil na zeď.

,,Myslím, že by se ti nevyplatilo, mě ještě jednou obelstít." zavrčel na mě s pokřiveným úsměvem a jeho tělo se skoro dotýkalo toho mého. Skoro.

,,Byla to jen sranda. A teď uhni, ty kriminálníku." zasmála jsem se a poplácala ho po hrudi.

,,Nevíš o mě vůbec nic, Bello. Buď radši, aby to tak zůstalo. Nerad bych, aby ses bála tu se mnou bydlet." řekl a v mžiku byl pryč. Vůbec jsem ho teď nepochopila. Možná mi to trochu nahnalo strach, ale dělá si ze mě jen srandu. Chová se tak, aby si vybudoval respekt. Jenže ten ať ode mě rozhodně nečeká. Vždyť se jmenuju Strewdownová.

Odešla jsem pro tašku do pokoje a sundala ze sebe zpocenou mikinu. Tašku jsem dala do chodby ke dveřím a šla sníst banán na doplnění energie po tom běhu. Jakmile kolem mě prošel Justin jen v ručníku a zabouchl dveře od svého pokoje, šla jsem se taky osprchovat. Byla jsem zpocená a nebyl to úplně příjemnej pocit. Zašla jsem do koupelny a shodila ze sebe oblečení. Pořádně jsem se umyla a vylezla na kobereček u umyvadla. Omotala jsem kolem sebe osušku a chtěla se otočit pro oblečení, které tam ovšem nebylo. Bello, ty krávo, chytrý nevzít si nový věci na převlečení. Zajímalo by mě, co teď budeme dělat. Stála jsem před zrcadlem a kousala se do rtu.

,,Doprdele." zaklela jsem a potichounku otevřela dveře. Vyplížila jsem se v ručníku chodbou a už jsem se chtěla rozběhnout do pokoje, ale to by se mnou nesměl bydlet Justin McCann Bieber.

,,Neděs mě pořád!" okřikla jsem ho, když mi skočil do cesty a odstoupila od něj o krok.

,,Nedělej mi to schválně!" přejel mě celou pohledem a zhluboka se nadechl.

,,Nic ti schválně nedělám! Nejsem jako ty holky, co si vodíš do postele!"

,,To rozhodně nejsi." ušklíbl se a já protočila očima.

,,Ani mě neznáš! Vlastně jsme spolu neměli ani bydlet. Jen jsem si zapomněla oblečení. To ty se vždycky někde zjevíš jako na zavolanou a ..."

,,Už mlč. Nezajímají mě tvoje kecy!" zpražil mě pohledem a odešel do kuchyně. Vytáhl hrnek na čaj a práskl dvířky od skříňky, až jsem nadskočila. Pokroutila jsem hlavou a odešla do pokoje. Nečekala jsem, že kluci můžou být tak bipolární. Myslela jsem, že spolu budem aspoň vycházet. Ale když ne, tak ne. Co si o mně sakra myslí? Nejsem žádná děvka. I když on asi nikoho jinýho nezná. Jen děvky.

Oblékla jsem si rifle a bílé tílko. Na to jsem hodila džínovou bundu a dala si vlasy do culíku. Zavřela jsme dveře od pokoje a odešla do kuchyně. Justin stál u linky a uklízel odřezky od zeleniny a nějaké máslo. Na kraji ostrůvku stály dva obědové papírové pytlíky.

,,Jeden je pro tebe." řekl poměrně tiše Justin, když jsem stála vedle něj a chystala pití. Vidíte? Bipolární. Najednou se uklidnil a snaží se udobřit.

,,Díky." nechápavě jsem na něj koukla a vzala si pytlík do tašky.