Purple Smoke

Kapitola 23

Odkašlala jsem si a významně se podívala na Cissy. Tvářila se jako neviňátko. Nějak nepostřehla, že mě táhla přes celé údolí, až jsem si nohy rozedřela skoro do krve. Hnala se dál, i když jsem ji žádala o odpočinek. Zastavila, když jsme došly na Jelení vršek, který se tyčil devět set metrů nad naším městečkem.

Cissy se na mě otočila, když postřehla můj umučený výraz. Rozesmála se na celé kolo. Vyvalila jsem na oči, nic jsem už nechápala. Najednou ji popadnul nějaký nevysvětlitelný pocit a musely jsme se vydat přes celé údolí. Zamračila jsem na ni, abych dala najevo své rozhořčení.

„Thal, netvař se tak, vůbec nevypadáš jako chudinka, spíš jako nevrlá, stará dračice, která se snaží získat něčí pozornost," smála se dál. Vyplázla jsem na ni jazyk, což jsem vždy považovala za dětinské gesto, ale nemohla jsem si pomoct. Ona mě k tomu přímo vybízela svým chováním. Pobavila jsem ji ještě více.

Vystoupila jsem na obrovský kámen, o kterém se vypráví spousta legend. Někdo ho považuje za cestu, která vede do jiných světů. Slyšela jsem i, že někdo říkal, že je to tunel, který vede do Londýna. Odtud se k nám prý dostává ten kouř.

Nevěřila jsem žádným povídačkám. Teď už ne, když jsem věděla, odkud problém pramení. Nenáviděla jsem pocit bezmoci, ale teď jsem tu seděla a nic nedělala. Moji rodiče ani nevědí, kde jsem. Až se vrátí domů a nahlédnou do Blueina pokoje, najdou jen spoušť a nepořádek.

Nechaly jsme tam po sobě rozházené papíry. Závěsy zůstaly roztržené, když jsem se jich chytala, jak jsem padala. Cissy tam ale zanechala i rýhy na podlaze. Zarývala do ní nehty, snažila se odklopit podlahu, jestli pod ní Blue něco neschovala.

Zahleděla jsem do dálky. V dálce se třpytila hladina modrého moře. Slunce už pomalu zapadalo. Na nebi se honily oranžové a žluté mraky. Obloha nahoře už fialověla a zahlédla jsem první hvězdu. Večernici. Povzdechla jsem si a zabořila svou hlavu do bundy.

Stihla jsem si sbalit pár svých věcí a přestrojit se. Zhluboka jsem vydechla. Cissy říkala, že bych měla napsat pár řádků o tom, co dělám a kde se právě nacházím. Zdálo se mi to nepodstatné. Šly jsme na záchrannou misi a hrdinové se vždy vrátí živí a zdraví zpět.

Teprve teď jsem si uvědomila její pravou váhu těch slov, která vyřkla. Může se stát, že se nevrátíme. Tady nejsme v pohádce a ani v nějakém příběhu, ale v realitě. Vím, že jsem ji měla poslechnout, rozloučit se. Jednou toho budu litovat. Teď na to není čas.

Rozhodila jsem si své kaštanové po zádech, aby mi nepřekážely ve tváři, když na mě Cissy promluvila. Podívala jsem se jejím směrem. Vedle ní stál kluk s černými vlasy a modrýma očima. I přes koženou bundu jsem zahlédla jeho svaly. „Thalio, tohle je Oliver. Olivere, seznam se s Nathaliou Dansonovou, tou dívkou, která přežila setkání s dýmem." 

OPRAVENO: 05.07. 2019