Lost Survivors (Big Bad Boy 2) [CZ1DFF]

5.chapter [Spark of hope]

Když příjdu zpět do kuchyně,ve které Niall vaří tu slíbenou čokoládu,přepadne mě myšlenka,jak se mohlo něco takového stát.

Niall je můj bratr? Vážně? To není možné..!

"Zavolám tomu tátovi.." konečně se odhodlám vzít do dlaně svůj telefon.

Niall se na mě podívá a usměje se.

Dospěl. A jak málo stačí k tomu,aby někdo vyrostl z toho dětinského chování.

Ovšem,u mě se jaksi dospělost zatím neprojevila.

Občas se sama sebe ptám,kdy už konečně budu mít svůj byt,své auto a kdy už konečně nebudu muset řešit tyhle debilní věci.

"Víš,že tomu nevěřím?" prohodí Niall,když vidí,že teprve vytáčím tátovo číslo.

Zvednu k němu svůj pohled a podívám se mu hluboko do jeho modrých očí.

"Já tomu nechci věřit" odvětím a podruhé zavěsím telefon "Po tom všem,co jsme spolu prožili.."

"Tím myslíš co?"

"Nialle,nedělej blbýho.."

Niall se začne smát.

Pokud se člověk směje v takové situaci,je velice pravděpodobné,že není normální prolítne mi hlavou,když ještě další sekundu pozoruju toho zvrhlíka.

"Dobře,dobře" mávne rukou a znovu se opře o linku "Víš,jak jsem to myslel.."

"Občas o tom pochybuju.." odvětím.

"O čem?" vrhne po mě nechápavý pohled.

Vydechnu.

"Jestli tě vůbec znám.."

Niall se usměje,podá mi šálek s horkou čokoládou a čeká,až se posadím "Je pravda,že mě možná neznáš tak,jak bych si to asi představoval já"

Zvednu jedno z obočí a vrhnu po něm nechápavý pohled.

Naše pohledy se střetnou a Niall už se zase ke mně pomalu blíží,když v tom nás vyruší William

"Ahoj! Jé,Sophie!"

"Uhm,dobrý den" podívám se směrem ke dveřím a usměju se.

"Ahoj tati" odvětí Niall a dál se věnuje své oblíbené činnosti,kterou provozuje jen v kuchyni.

"Mohla bych pak s váma mluvit?" navrhnu Williamovi "Myslím,s váma,s mým tátou a s .. Niallem"

William se na mě podívá nedůvěřivým pohledem "Stalo se něco?"

Niall vrhne po jeho otci zlověstný pohled a popadne obě fotky ležící na stole "Tak koukej.."

William se jen tak jedním očkem mrkne na fotky,když pak zpozoruje tu zvláštní podobu obou totožných žen na fotkách,zpozorní a vyjekne "Kde-kde jste to sakra vzali?"

Vyměním si s Niallem pohledy a čekám,co na to řekne Niall.

Ten ale tentokrát stojí uprostřed kuchyně,nudně se dívá na Williama a má ruce v kapsách.

"Tohle.. jsem našla já v krabici s věcma,které jsem nikdy neměla zjistit" ukážu na fotku Victorie,kterou jsem přinesla já.

Najednou cítím divný pocit v břiše. Hlava se mi najednou začne točit,ruce se mi chvějí a nohy skoro necítím.

Niall ke mně příjde zezadu,obejme mě a stiskne "Sophie,sedni si.."

William na nás oba kouká pohledem,který mi připomíná pohled naší angličtinářky.

"Je to.. naše máma?" vyloudí ze sebe Niall.

Pořád mě svírá v náručí,i když už sedím na židli.

Teď u mě Niall klečí a má zvláštně propletené ruce kolem mého trupu.

"Děcka,nechte toho-"

"Williame,já to chci vědět" přeruším ho.

Začne kroutit hlavou "Ne,prostě-"

"Tati!" vykřikne Niall "Je to pravda? Je moje máma .. teda,naše máma i mámou Sophie?"

William se na mě podívá.

"Sophie,já.."