Happily and Unhappily ♥ /POZASTAVENÁ!!/

Part 14

Pohled Harryho (..jak se cítil..)

 Stál jsem před ní a nemohl se vynadívat. Vypadala tak krásně. Měla na sobě pořád moje tričko. Strašně jí to slušelo. Měl jsem chuť ji znovu políbit. Cítit její horké rty na mých. Ta holka mi totálně zamotala hlavu. Celé dny myslím jenom na ni. Tohle jsem u holky ještě necítil. Nikdy jsem s nimi neměl problém, ale když vidím ji, tak se mi svět zdá hned růžovější. "A...ahoj," vykoktal jsem ze sebe. "Ahoj," odpověděla nejistě, ale i tak sladce se usmála. Upřeně se na mě dívala a já byl čím dál tím více nervóznější. "Máš moje tričko." No jasně že ho má, ty debile. Bože. Tohle se nedaří přesně podle mých plánů. "Jo. Strašně mí tě připomíná. Voní jako ty. A je strašně pěkné,“ odmlčela se a rychle dodala, „Já snad musím být ještě opilá.“ Tváře jí zrůžověly. Chvíli jsme jen tak stáli a koukali na sebe. Když už jsem se konečně rozhodl promluvit, tak mě přeběhla. „Jak si se sem dostal?“ ptala se tak vyděšeně. Prohrábl jsem si rukou vlasy a přemýšlel jsem co jí odpovědět. Přistoupila ke mně blíž a znovu se zeptala „Jak?“ Nevydržel jsem ji mít tak blízko u těla a nic nedělat. Rukou jsem jí pohladil po tváři a přiložil své čelo na to její a pošeptal jsem: „Strašně tě chci políbit.“ Neodpovídala. Cítil jsem její studený dech. Pořád nic neříkala. Po chvíli jen přikývla hlavou a já se v tom okamžiku přisál na její rty. Projel mnou žár, jako obvykle.

Pohled Caroline (..jak se cítila..)

Nemohla jsem se na něj vynadívat. Kudrlinky měl úplně všude a ještě k tomu se tak blbě usmíval. Stojím před ním v jeho triku a kalhotkách a nemůžu se ani hnout. Čekám, až promluví. „A…ahoj“ vykoktá ze sebe. „Ahoj“ rozpačitě jsem se na něj usmála. Koukali jsme na sebe jak na zjevení. Bylo strašně těžké promluvit do ticha, natož se pokusit pohnout. „Máš moje tričko“ konstatoval. Koukla jsem se na sebe. Mám na sobě jeho triko, pro které si určitě přišel, nechci mu ho vrátit! Co mu mám odpovědět?  "Jo. Strašně mí tě připomíná. Voní jako ty. A je strašně pěkné,“ co jsem to sakra řekla. Můj mozek mě vůbec neposlouchá. „Já snad musím být ještě opilá.“ Dodala jsem na svou obranu. Cítila jsem, jak červenám.  Zase jsme na sebe jen koukali. Když už chtěl Harry promluvit, předběhla jsme ho. Nechci, aby měl nějakou šanci se na něco vyptávat. Nechci, aby ze mě vypadla nějaká myšlenka, která má zůstat jen v mé hlavě. „Jak si se sem dostal?“ zeptala jsme se ho trošku vyděšeně. Prošel přes celý dům? Pustila ho dovnitř Penny? Nebo máma? Nebo se sem vkradl? Jak se dostal do mého pokoje? Už ve mně začal bouřit vztek. Přistoupila jsme k němu a znovu zopakovala otázku: „Jak?“ zvedl ruku a pohladil mě po tváři. Všechen vztek byl pryč. Opřel si čelo o to moje a jemným, třepajícím se šepotem mi oznámil: „Strašně tě chci políbit.“ Nezmohla jsem se na jediné slovo. Cítila jsem jeho studený dech ve své tváři, který pořád voněl po mentolkách. A niž bych si to uvědomila. Tak jsem přikývla. V mžiku byly jeho rty nalepené na těch mých. Na tento polibek jsem myslela celý den. Projel mnou žár. I když jsem se strašně chtěla odtrhnout a zeptat se jak se sem dostal. Nemohla jsem.

Naše polibky byly pomalé, ale prolité takovou vášní. Nemuseli jsme používat jazyk, nic. Nevím, jak dlouho jsme tam stáli, ale mě to připadalo jako věčnost. Když se můj mozek konečně vzpamatoval, odtáhla jsem se od jeho rtů, ale pořád zůstala v náruči. „Jak si se sem dostal?“ utvořila jsem větu, tak potichu, že jsem mohla jen doufat, že jí slyšel. „Já…no…vylezl po stromě, co máš vedle balkónu“ rozpačitě se mě znovu pokusil políbit, ale já uhnula a otočila se na balkón. Dveře byly trochu pootevřené, takže mluví pravdu. „Proč si přišel?“

Po delší pouze nový díl :)) Snad se vám líbí :)) Chci se zeptat ... Vadí vám když píšu z obou pohledů? :)) Jinak VOTE and coment :)) /na další část: 10 VOTE a min. 3 comenty/  I <3 U