Nejsi zrůda! Ale kocourek. (YAOI)

42. Shledání

Přišel jsem za Kyem a řekl mu to. ,,C-co? Nishi...to je hodně blbý vtip." Kdyby to byl vtip. ,,N-nen-ní...dok-doktor..to..potvrdil. Já-já nejsem...připraven...nemůžu..mít... dítě." Zhroutil jsem se mu do náruče a začal brečet. ,,Nishi...ššš.. Bude to v pořádku." Nebude. Tohle nebude! Co mám dělat! To-to. JÁ NEVÍM! ,,Nishi, koukni se na mě." Pozvedl jsem hlavu a koukl se na něj. ,,Ty to zvládneš Nishi. Jsem si tím jistý. Sice nechápu, jak si ti tohle mohlo stát, když jsi kluk, ale... to je jedno. A teď...přestaň brečet. Sedneme si k televizi, pustíme si nějaký hezký film, dáme si k tomu něco na zub a zapomeneme na to na chvíli. Dobře?" Zapomenout? Na to, že mám dítě?! ,,Kyo-" ,,Nemluvit. Jdeme se koukat." Postavil mě a táhl na gauč. ,,Mamka tu týden nebude. Je na pracovní cestě. Takže to bude volný týden." Usmál se na mě a odešel pro jídlo. Přinesl křupky, pocky a nějaké ovoce.  ,,Kyo? Co budu dělat?" Koukl se na mě nechápavě a než stačil něco říct, tak jsem ho přerušil. ,,Asi...asi si najdu nějaký malý byt. Bude to pro mě lepší."

,,,Yuu! Počkej!" Absolutně jsem je neposlouchal a běžel dál, ale najednou mě dohnal a chytil za rukáv mikiny. Díval jsem se do země, aby mi neviděl do tváře. ,,Yuu, co se děje? Proč utíkáš?" Odmlčel jsem se, ale pak jsem si všiml jedné malé nožky, která se vesele houpala a tak jsem zvedl pohled a zjistil, že to byla holčička. Aki se na mě ustaraně díval. ,,Můžu ti nějak pomoct?" Nechápavě jsem se na něj díval a nakonec jsem se ho zeptal na tu holčičku. ,,Aki, kdo to je?" Aki se usmál a vysadil si jí výš. ,,To je Yuki. Pár týdnů jsem jí hlídal." Zasmál se a ta Yuki se za něj stydlivě schovala. ,,Ale no tak. Nestyď se." Řekl jí Aki a začal se smát. Já jsem se zase pomalu otočil a bez čehokoliv jsem se rozešel pryč, ale slyšel jsem, jak mě Aki dobíhá. ,,Yuu, můžeš se mnou prosím mluvit?" Řekl starostlivým hlasem, ale já jen zakroutil hlavou. Promiň Aki, nemůžu.

Kyo nám pustil nějakou komedii a celou dobu se tomu smál, ale mě to nepřišlo vůbec vtipné. Nevím, nechtěl jsem se vůbec smát, ani to nebylo dobrý. ,,Kyo? Já se dojdu pro telefon, aby jsem se koukl na ten byt." Na poslední chvíli mě chytl za rukáv a zastavil. ,,Pro nás to není vůbec žádný problém, když tu jsi. Naopak, budeme rádi, pokud tu budeš." ,,Ne. Já chci bydlet sám. Ne, že by to s tebou bylo špatný-" Když jsem to řekl, tak mi došlo, jak jsem to řekl. ,,Ne" já to tak nemyslel. Myslel jsem, že...já prostě chci bydlet sám." Zasmál se a stáhl mě k němu. ,,Zvláštní, že to tak vyznělo Nishi." Ušklíbl se a já celý zrudl. ,,Neboj. Já jsem na holky a k všemu, ty jsi můj kamarád." Pustil mě a já běžel pro telefon ,,Vem si notebook! Bude to lepší." Poslech jsem ho a vzal si jeho notebook. Sedl jsem si zpátky na gauč. Chci něco malýho, bude to stačit bohatě. 

,,Aki, už musím jít." Aki mě pořád nechtěl pustit a tak jsem se mu silou vytrhl, až mi spadla z hlavy kapuce. Ta malá Yuki se na mě vyděšeně podívala a ještě víc se schovala za Akiho. ,,Yuu, můžeme ti pomoct-." ,,Nechci!" Odsekl jsem a rozběhl jsem se. Tentokrát mě už Aki nechal a za to jsem byl rád. V klidu jsem došel do svého domu a nákup hodil na kus volného místa na stole. Mikinu jsem si sundal a odhodil ji na hromadu oblečení. Pak jsem si udělal něco rychlého k jídlu a sedl si zpátky na sedačku. Snad nebude Aki tak blbej a nepřijede sem. Já nechci pomoct. Já si tohle zasloužím. Bez Kocourka už nemá nic cenu.

,,Strejdo...ten kluk je zlý a děsivý! Nemám ho ráda."  ,,Yuki to je hnusné. Tak se nesmí mluvit." Pokáral jsem jí a sklonil se. ,,Ten kluk je velmi důležitý pro Kocourka. Mají se rádi." Kdyby to platilo i teď, tak by to bylo bezvadné. Vzal jsem jí zase na koníčka a šel domů, kde jsme vzali věci a šli za J.J. ,,Ahoj Aki." ,,Čau J.J." Yuki jí hned skočila do náruče a já byl pozván, ale odmítl jsem se slovy, že musím domu. Teleportoval jsem se tam a šel rovnou do ložnice. Lehl jsem si tam a jen přes sebe hodin peřinu. Jsem líný se převlékat. Usnul jsem, ale moc dlouho mi to netrvalo. Tak matně jsem cítil, že se vedle mě prohla postel. A potom, jak to na mě sedlo a přikrylo mi to oči a ruku dalo na pusu. Rychle jsem otevřel oči, ale nic neviděl, tak jsem se snažil vymanit, ale to nade mnou mělo větší sílu. ,,Copak se děje Zlato, snad se nesnažíš bráni." Ten hlas... ,,Hione...!" Zahuhlal jsem do jeho ruky, která hned zmizela. ,,Já tě za tyhle přepadovky zabiju jednou!"