To snad není možné! pomyslela jsem si a věnovala tak té myšlence čest, být mou první za tento den. Kdo může zvonit takhle brzo ráno?
Ještě trošku mimo realitu jsem se vyhoupla do sedu a protřela si ospalé oči, kterými jsem pak prohlédla na digitální hodiny na skříni.8:20.
Náhle se ozval zvonek znovu.
Chtěla jsem si zase lehnout a zaplout do říše snů, ale pak mi svitlo. Jsou Velikonoce! Koledníci!
Rychle jsem odkopla peřinu a vyběhla z postele rovnou ke skříni.
Vytáhla jsem z ní bílou květovanou halenku a černé legíny, které jsem si včera pro tento zvláštní den vybrala.
Pak jsem si ještě trošku upravila vlasy a pádila ke dveřím.
Na chodbě jsem potkala mamku.
,,Dobré ráno," usmála se. ,,Kde jsi tak dlouho? Neměla jsi kvůli koledníkům budík v osm?"
,,Jo," řekla jsem při vzpomínce na telefon pod polštářem. ,,Asi jsem ho neslyšela,"
Pak už jsem běžela předsíně, kde jsem si vzala boty, košík s vejcemi a s očekáváním se vrhla ke dveřím a odekmkla je.
K mému skamání před nimi, ale už nikdo nebyl.
Trvalo mi to moc dlouho!
Svěsila jsem ramena a šla k mamce, která mě utěšovala, že koledníků ještě příjde...
No jo! Co když, ale zrovna tohle byl Lukáš a já ho prošvihla?
Šance byla malá, ani neznal mou adresu, ale stejně... Chovala jsem v sobě malou planou naději.
Lukáš byl kluk z deváté třídy naší školy, který se mi líbil.
Vždycky jsem ho pokradmu pozorovala a dnes doufala, že mu někdo řekne mou adresu a on se rozhodne navštívit mladší spolužačku...
Nikdy jsem s ním nemluvila přímo, ale věděla jsem o něm vše co má rád, a taky že je vždy moc milý a fajn.
Mamka mi onámila, že nám udělá snídani a já jsem šla zatím do koupelny, abych se dočesala, umyla si obličej a vyčistila zuby.
Zanedlouho, když už jsem to skoro měla, se ozvalo z kuchyně: ,,Veru, už to je!"
Rychle jsem si vypláchla ústa a chtěla tam jít, ale místo toho jsem běžela ke dveřím, protože na zvonek zazvonil další koledník.
,,Čau," řekl, když jsem oveřela dveře.
Zamaskovala jsem sklamání,- nebyl to Lukáš, ale Filip od nás že třídy a místo toho jsem nasadila úsměv a opětovala mu pozdrav: ,,Ahoj,"
Šla jsem blíž k brance a odemkla ji klíčemi, které jsem stihla vzít v předsíni a Filip mě okamžitě začal mlátit pomláskou a říkat "Hody, hody,"
Když svůj projev skončil, obdařila jsem ho červeným vejcem a on s úsměvem odešel.
***
Po obědě všechny moje naděje uhasly.
Dnešek byly normální Velikonoce, v historii Velikonoc a nic neobvyklého se nestalo.
S povzdechem jsem se svalila na pohovku a zapnula televizi.
Náhle se ozval zvonek.
Kdo to může být?
Loudavým krokem jsem šla otevřít a málem jsem zmrzla, když jsem spatřila Lukáše(!!!) s pomlázkou v ruce.
Kde vzal mou adresu?
Když jsem se trošku vzpamatovala, usmála jsem se a pozdravila. ,,Ahoj,"
,,Ahoj," řekl také a skoro jsem viděla rozpaky v jeho tváři.
Začala jsem tedy konverzaci. ,,Není už pozdě na koledníky? Měla bych tě polít ledovou vodou!"
,,Já vím," jemně se usmál. ,,Nemohl jsem zjistit kde bydlíš.. Dovolíš?" zamával pomlázkou.
,,Emh, jo," souhlasila jsem tedy, a celá blažená šla k brance.
Zanedlouho si vykoledoval vajíčko. Hezké, žluté se srdíčkem, které jsem si pro něj schovávala.
,,Poslední," řekla jsem, když si ho bral.
,,Děkuji," řekl. ,,A, emh, na," podal mi nějaký papírek.
,,Není zač. Tak ahoj," usmála jsem se.
Taky se rozloučil a já pak zmizela v domě, kde jsem si přečetla vzal na papírku.
Bylo tam jeho telefonní číslo!
Musel si mých krásných pohledů všimnout!
Oprava: Dnešek byly nejlepší Velikonoce, v historii všech Velikonoc, a stalo se úplně všechno!!!
Prosím o odpušťení, že to sem dávám!
