Purple Smoke

Kapitola 25

Padala jsem do neznáma. Kolem mě se míhala jen černočerná tma. Tu a tam jsem rozeznala šmouhy šedé a modré mžitky před očima. Zběsile jsem kolem sebe mávala rukama. Moje tělo se pohybovalo strašně rychle. Vnímala jsem jen svištění, když si mé tělo razilo cestu vzduchem. Ani jsem si nevšimla, že křičím nahlas. Málem jsem si vyřvala hlasivky.

Přitiskla jsem ruce na oči. Nechtěla jsem vidět, jak se zem přibližuje. Věděla jsem, že skončím na tvrdé zemi s přelámanýma nohama. Už teď jsem to viděla před očima. Tušila jsem, jak to dopadne, protože takhle skončila naše bláznivá sousedka, která spáchala sebevraždu. Její tělo leželo pod jejich balkonem na zelené trávě sežehlé sluncem.

Nohy jí nepřirozeně trčely do vzduchu a hlavu měla vyvrácenou ze své osy. Poznala jsem, že si poranila páteř a zlomila vaz. V tu dobu už nedýchala. Oči měla hluboce vytřeštěné. Policisté to sice označili za sebevraždu, ale já si myslela svoje. To, jak se jí ve tváři zračilo zděšení, vypovídalo o něčem jiném. Teď mi to bylo jasné. Zahlédla dým, ale utekla, nebo slyšela něco o vědeckém pokusu pro naše městečko a oni ji potom chladnokrevně zavraždili jako moje prarodiče.

Zavřela jsem oči, smířená se svým koncem. Cissy s Oliverem si budou muset poradit beze mě. Stejně nejsem pro tuto akci nějak zvlášť vyjímečná. Nebudou mě postrádat, postarají se sami o sebe. Můj pád se zrychloval. Zaslechla jsem šplouchání vody. Klid, klid, ani nic neucítíš. Za chvíli najdeš světlo na konci tunelu, ozval se můj vnitřní hlas. Přikývla jsem. Tak a je to tady. Rozkřičela jsem se a zhluboka oddechovala.

Můj pád někdo zmírnil. Dopadla jsem do něčí náruče. Svíraly mě svalnaté paže. Držela jsem mého zachránce jako klíště. Odmítala jsem ho pustit. „Tak jak se ti líbil skok?" zazubil se Oliver. Zafuněla jsem. On mě málem zabil a vyděsil k smrti. Dostala jsem chuť mu dát facku. Vypije si to. No počkej, Oliverku, tohle tě bude mrzet.

„Nikdo se tě neprosil, aby jsi mě chytal!" založila jsem si ruce na hrudi. Čekala jsem, až mě pustí, ale on se k tomu neměl.

„Fajn," pokrčil rameny. Vyšel ze mě přidušený výkřik. Skončila jsem ve studené vodě. Rychle jsem vyskočila. Z mých kecek odkapávala voda.

„To nemyslíš vážně?!" obořila jsem se na něj.

„No co, chtěla jsi pustit, splnil jsem tvé přání. Ale když jsi padala, pořádně křičelas. Trvalo to jenom tři vteřiny, víc ne," poslal mi vzdušnou pusu. Zaskřípala jsem zuby. Do prostoru dopadla Cissy na nohy. Otočila se při tom mrštně jako kočka.

„Výborně," prohlásila a vyzvala nás, abychom šli za ní. Cestou se rozsvěcovaly plynové lampy. Poklesla mi brada úžasem. Objevila jsem se v nějaké ponorce. Celou přední část zabíralo obrovské čelní sklo s nějakými čudlíky a skříňkami pod tím. Absolutně jsem neměla páru o tom, na co mohou sloužit. Cissy pobaveně zatleskala.

„Usaď se, Thalio," ukázala na křesla, „můžeme vyrazit." Oliver přešel k obrovské desce a zmáčkl něco. Připadala jsem si jako v ponorce kapitána Nema. Přední světla se rozsvítila a osvětlila tmavě modré moře před námi. Naše záchranná mise nabírá to pravé grády. 

OPRAVENO: 05.07. 2019