Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•12- ,,Máme nějakou malou sedačku."

,,Měla bys nosit kalhotky. Obzvlášť, když si se mnou v jedné místnosti." zavrněl a pomalu chytl lem mého trička. Doprdele.

Opatrně ho vyhrnul na úroveň boků, tak aby nic nebylo vidět, ale aby dokázal, že opravdu nemám spodní prádlo. Ušklíbl se. Jeho ruku jsem okamžitě odtrhla a odstrčila ho od sebe. Uchechtl se.

,,Neručil bych za sebe, kdybych se neovládl. Navíc je ráno a ty víš, co to pro kluky znamená. A ještě k tomu při včerejší ukázce tvé síly." zasmál se a já zčervenala.

,,Tak dost. Tohle není fér. Víš co, jdu se chystat do školy." řekla jsem a odešla do pokoje. Oblékla jsem si úzkou džínovou sukni a bílou košili s krátkým rukávem. Vlasy jsem stáhla do culíku a vzala si tašku s učením. Dnes máme do dvou. Aspoň, že tak.

Vyšla jsem z pokoje a málem mi spadla brada. Spatřila jsem Justina v nažehlených kalhotech a bílé košili. Vlasy nagelované dozadu. Otočil se na mě a zajiskřilo se mu v očích.

,,Udělám dojem?" zeptal se nadějně a schovával pytlík se svačinou do tašky.

,,Myslím, že ne. Ale to se někdy stává." ušklíbla jsem se na něj.

,,V tom případě tenhle oběd už není pro tebe a já mám dva." ukázal na druhý pytlík a zasmál se.

,,Ne! Dobře, dobře," přešla jsem blíž k němu a natáhla se po pytlíku, který držel v ruce ,,uděláš dojem."

,,Neříkáš to moc přesvědčivě." zvedl jeden koutek do drzého úsměvu. Byl sexy. Dost sexy.

,,Justine," dala jsem mu ruku na rameno. Neměla jsem to dělat. Opět mnou projela elektřina ,,uděláš dojem. Všem se budeš líbit." usmál se a podal mi pytlík.

,,Děkuju. V tom případě je oběd tvůj." pytlík jsem si od něj vzala a schovala ho do tašky. Obula jsem si nízké bílé Conversky, zavřela jsem byt a společně jsme odcházeli z kolejí.

,,Takže. Já mám první politologii." řekl, když jsme stáli na rozcestí mezi fakultami.

,,Já makroekologii." řekla jsem a on se uchechtl.

,,To zní chytře. Nepraskne ti z toho mozek?"

,,To tvoje taky nezní jako hodina výtvarky." zasmála jsem se. Usmál se a vydal se cestou pryč. Nijak jsem to neřešila a taky odešla na svou hodinu.

,,Bello?" zaslechla jsem po chvíli. Otočila jsem se a uviděla Justina.

,,Ano?" řekla jsem a čekala.

,,Vlastně nic. To je jedno." řekl a odešel. To bylo divné.

•••

,,No ahoj, Cami." přijmula jsem hovor své nejlepší kamarádce a vydala se po chodníku ke koleji.

,,Nazdár! Tak jak se tam máš? Už máš toho učení až po krk?" zasmála se.

,,Vlastně mám, ale musím si zvyknout." odvětila jsem jí a otevřela velké dveře od koleje.

,,Jo a mimochodem. Náš poslední rozhovor jsi přerušila v půlce. Nechtěla jsem od té doby volat, protože jsi toho určitě měla hodně, ale dlužíš mi vysvětlení." zpanikařila jsem a vypadly mi klíče z ruky.

,,No, víš, já..."

,,Bello?" přerušil mě Justinův hlas. No tak teď se nám to vážně skvěle sešlo. Kamarádka na telefonu a Justin přímo přede mnou. Super. Co teď?

,,Bello? To byl kluk?" zpozorněla Camilla v telefonu.

,,Ne, teda jo, vlastně. Jo, byl."

,,Bello, s kým to telefonuješ?" zeptal se Justin a zvedl mé klíče ze země.

,,Justine, teď ne! Vydrž chvíli." odbyla jsem ho.

,,Nějakej kluk, se sexy hlasem, se sexy jménem a zná tě? Bello, jsi vůbec na Harvardu?" začala se Cami smát a já jen se smíchem pokroutila očima.

,,Jo, Cami, jsem na Harvardu. To byl můj spolubydlící, který se vždycky objeví v tu pravou chvíli. No o tom ti ještě popovídám."

,,Bello, pojď už. Mám hlad." přešlapoval Justin na místě.

,,Má hlad? Je hladovej! Chce tě! To je nějaký vaše heslo, že jo! Použijte kondomy!" zakřičela na mě Camilla z telefonu.

,,Cami, jsi praštěná, je to jen spolubydlící. Už musím jít, ano? Napíšu ti večer."

,,Není to určitě jen spolubydlící,"

,,Belloo." Justin.

,,nepiš mi večer, když budeš s tím kocourkem. Mimochodem, chci jeho fotku! Nejlépe nahou."

,,Nebudu ti posílat žádnou fotk... " zarazila jsem se a podívala se na Justina. Nejspíš mu bylo jasné, že mluvím o něm. Přešel ke mně.

,,Můžeš to už ukončit?" vzal mi mobil z ruky.

,,Haló? Kdo je u telefonu? Těší mě. To s tou fotkou bylo nejspíš o mně. Kdyžtak se někdy potkáme osobně, jestli,"

,,Justine!" vzala jsem mu mobil z ruky a rozešla se k bytu.

,,Cami? Jsi tam?"

,,Jo, jsem. Na toho kluka mi musíš sehnat číslo!"

,,V žádném případě. Napíšu ti později. Měj se!" řekla jsem a típla telefon.

,,Tvá kamarádka?" objevil se Justin vedle mě.

,,Jo."

,,Dáš mi na ni číslo?" ušklíbl se.

,,Rozhodně ne! Nenechám tě si s ní pohrát a pak ji ghostnout!" pohrozila jsem mu a zula si boty. Unaveně jsem se rozvalila na sedačce a přikryla si rukou obličej.

,,Máme nějakou malou sedačku. Můžu si taky sednout?" slyšela jsem Justinův hlas.

,,Ne, nemůžeš. Tady je obsazeno a já se odmítám hnout z této pohodlné pozice. Možná jenom kdybys mi podal nějakej polštář pod hlavu a bude to ideální."

,,Ale jistě." řekl Justin. Co to řekl? Po chvíli mi nadzvedl hlavu a sedačka se prohla pod jeho vahou. Znovu mi hlavu spustil dolů a já pocítila jeho nohy. On si dal mou hlavu do klína, jen aby si mohl sednout? Nemám náladu na to to řešit, takže jsem to nechala tak. Vlastně to bylo docela roztomilé gesto.