Epilog

101 10 7
                                    

Ta nepohodlná židle mě stále tlačila do zad. Poslouchala jsem děkovný proslov starosty. Začala jsem se tu nudit, a proto jsem se všemožně kroutila a vrtěla. Uklidnilo mě až stisknutí ruky. Usmála jsem se na člověka vedle mě a on mi úsměv opětoval.

Stočila jsem pohled k Blue. Když si prohlížela mě a Olivera, zašklebila se. Vyplázla jsem na ni jazyk. Moje prababička ji plácla přes ruku a naznačila jí, ať nás oba dva nechá být. Všichni se probudili. I mí prarodiče. Byla jsem šťastná za všechny, co se se svými příbuznými setkali.

Zařídila jsem se radou Cissy a dala svému srdci šanci. Posunula jsem se i dál. Stále mě mrzí její ztráta, ale náš život pokračuje. Cissy navždy zůstane v našich srdcích, stejně tak ostatní. Podívala jsem se na nebe. Azurová obloha slibovala, že všechno bude dobré. Nic nám už nehrozí. Aspoň zatím. 

OPRAVENO: 06.07. 2019

Purple SmokeKde žijí příběhy. Začni objevovat