Tajemství z minulosti✔

Pravá

Poznal jsem dívku, kterou právě ten zelenooký kluk zbičoval. Stejnou jizvu měla i ona. Dívka měla sklopenou hlavu a dívala se na své zranění na břiše. Hluboký šrám si obmotala kusem látky, který si odtrhla z oblečení. Zakrvácenou rukou si zajela do vlasů a zastrčila si jeden pramen za ucho. Vlasy se ji slepily rudou tekutinou. Dívka pomalu zvedla hlavu a podívala se na mě. Věděl jsem, že je to Diana.

Probudily mě sluneční paprsky, které procházely střešním oknem. To nemělo žaluzie, takže ho včera Diana nemohla zatáhnout. Bezmyšlenkovitě jsem vstal a šel do koupelny.

Když jsem z ní vyšel, podíval jsem se na postel. Diana nikde a její půlka byla ustlaná. Ležel na ni papír.

Ospalím krokem jsem se vydal k posteli, na kterou jsem se svalil. Je sobota, tak není důvod hned vstávat. Do ruky jsem vzal papír, který leží vedle mě.

Zjistil jsem, že je to vzkaz. Vzkaz pro mě.

Papír byl přehnutý na půlku a na vnější straně stálo

Davidovi

Pomalu jsem papír rozložil.

Dobré ráno,
spolužáku, spolubydlící, brácho. Netuším, jak tě mám oslovit, ale vím, že jsi určitě můj přítel. Kámoše, jako jsi ty, by mi záviděl svět. Jsi člověk, který mi pomohl s jedním nejtěžším rozhodnutím.
Včera, když jsme se dívali na filmy, přemýšlela jsem. Přemýšlela jsem nad řešením. A ty jsi mi ho dal. Když jsi řekl, že jsi vždy chtěl sestru, měla jsem jasno. V ten moment jsem věděla přesně, co musím udělat. I když nechci.
Proto píši tyto řádky.
Nevím, co se píše ve vzkaze na rozloučenou. Prostě napíši, co ti chci říct.
Mám tě ráda. A protože tě mám ráda, uznala jsem za nejlepší, že musím zmizet.
Nemůžeš za to ty, ale minulost. Minulost, která si mě našla.
Chápu, že jsi zmatený a nic nechápeš. Zeptej se mamky, ta ti to snad řekne.
Prosím tě, aby jsi mě nehledal, ale taky aby jsi na mě nezapomněl. Vím, že je to sobecké přání.
A žádám tě, aby ses neodřízl od okolního světa. Určitě ne od kluků. Ty ti pomohou.
Chci aby jsi věděl, že ať si pro mě cokoliv, já na tebe nezapomenu.