ENDY

ČÁST DRUHÁ PRVNÍ DEN VE ŠKOLE

Spím, všude ticho a tma, bzzzzzz „panebože budík!" jsem otráveně křikla.

V hlavě se mi promítaly ty nejhorší představy toho jak se určitě dneska přede všemi ztrapním nebo, že se semnou nikdo nebude bavit.

Oooh zazívala, vstala jsem a rychle si šla vyčistit zuby. Zase nestíhám! před zrcadlem jsem se na sebe dívala a říkala si „já nemám co na sebe". Vyplivla jsem pastu a pospíchala jsem k nevybalenému kufru s zmamlanými věcmi. Co si asi vemu, pomyslela jsem. Černé džíny, bílé triko, a na to ještě šedivou mikinu. To by šlo!

Mikinu jsem si zapla až ke krku, kapuci přehodila přes hlavu a na záda jsem si hodila můj těžkej batoh.

Jak jsem pospíchala, nestihla jsem se ani trochu upravit, vlasy jsem hodila do culíku, a na rty jsem rychle napatlala balzám. Tak, a jdu, řekla jsem si

Vylezla jsem z pokoje a pospíchala na konec chodby kde byli shody dolů kam vedla chodba k 1.D.
Všude kolem mě byli skříňky, u nich stály typické ukecané holky, které určitě řeší kdo má lepší rtěnku. Na to já nejsem! A rychle jsem své oči přetočila na někoho jiného

Vlezla jsem do třídy a šla si zabrat nějakou normální lavici, na základce jsem vždy seděla v první a musela jsem přežít smrad, který vycházel třídní s pusy.

Zazvonilo a do třídy se nahrnovali noví tak jako já a za nimi šilhajíci učitelka.

Celou hodinu jsme probírali bezpečnost školy a jak se máme chovat.
Po zvonění jsem rychle vypadla ze třídy od těch šílených spolužáků a holek, které vypadaly jako největší fyflenky s dlouhýma nehtama a sukní hned po zadek.

Jdu dlouhou chodbou a čtu si ty motivační plakáty vysejících na stěnách. Buch a omylem jsem narazila do Dennyho kámoše Crise.

„Jé Endy já tě vůbec neviděl, jseš okey?" zeptal se. V pohodě Crisi, nevíš kde je Denny? zoufale jsem se zeptala.
Šel jsi něco dát do skříňky- řekl mi Cris.
Má číslo 122 tak tam bude, ze zadu vykřikl Noah.

Hned jsem se vydala k Dennymu ke skříňce. Ano a byl tam.
Přišla jsem k němu.
„Čau Denny, nemáš dneska čas, mohli bychom zajít třeba na kafe, nebo tak"
zeptala jsem se.
„Okey stavím se pro tebe v 16:15, čekej u sebe, půjdem jen mi dva? zvláště se zeptal.

Jak chceš, kluci mi nevadí ( přitom v hlavě jsem si říkala chci jít jen s tebou, aby jsme se poznali a tak)

Denny:Okey zeptám se jich ( přitom myslel jenom na to že půjdou spolu sami)

Když nastal čas kdy se máme sejít, rychle jsem se ještě navoněla a vyndala jsem si žvýkačku z pusy.

Hned ne to přišel Denny, můžem vyrazit?-radostně se zeptal. Když jsme vyšli ze školního areálu, začali jsme si o sobě povídat, povídali jsme si o tom co nás baví, o škole, odkud jsme, a tak.

Když jsme došli ke kavárně a šli si do vnitř sednout,objednali jsme si kafe, povídali si dál. Do kavárny vlezli Dennyho kamarádi a začali se nám smát že jsme jako dvě hrdličky a kdy si dáme pořádnýho francouzáka, Denny se jen trochu pousmál a já zčervenala, Denny jsi to s nimi šel vyřešit ven.

Ke mě přišla barmanka, myslela jsem si že se jde třeba zeptat jestli ještě něco nechceme, přišla a začala

Denny je můj ty utahaná couro, která nemá tátu. Odešla

Já se slzama v očích jsem utekla na záchodky, opláchla jsem se studenou vodou a utřela si černé oči od řasenky.
Když jsem se vzpamatovala chtěla jsem se vrátit, Denny mezitím zaplatil a hledal mě kde asi jsem. Šla jsem k němu ubrečená a co jediného jsem se vzmohla byla jediná věta „ Denny, já to nezvládnu" a rychle jsem utekla na ulici.

Denny utíkal hned zamnou, chytil mě za ruku a zeptal se mě co se děje. Vše o své minulosti jsem mu řekla, a svěřila jsem se mu co mi ta barmanka udělala.

Po celou cestu na zpět mě vyslechl a pozval mě do kina abych se odreagovala. Pozvání jsem přijala a do kina jsme nakonec šli.

Po kinu mě dopravodil na pokoj, objal
mě a
řekl „krásně se vyspi Endy a nenech se zastrašit"

Když mi tuhle větu říkal držel mě za ruce a koukal svýma oceánovyma očima přímo do těch mých