Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•25- ,,Čisté průstřely."

*písničku ještě nepouštět, řeknu vám ve správnou chvíli*

Nepřítomně jsem skopla boty z nohou a mířila po paměti do pokoje.

,,Dobrou." kývla jsem Justinovi a vlastně ani nevím, co odpověděl. Zavřela jsem dveře a shodila ze sebe oblečení, které skončilo na židli. Navlékla jsem na sebe tílko, pyžamové tepláky a ulehla do postele. Konečně pohodlí.

•••

,,NE!" slyšela jsem tlumený křik. Otevřela jsem oči a nechápavě zamrkala. Zdálo se mi to? Po chvíli jsem však opět slyšela divné zvuky. Vystrčila jsem nohy z postele a stoupla si na studenou podlahu. Potichu jsem otevřela dveře a vyšla na chodbu. Zvuky se zesilovaly mým blížením se k Justinovu pokoji. Potichu jsem otevřela dveře a viděla Justina, jak sebou občas cukne na posteli a vydává docela bolestné výkřiky.

,,Justine?" přešla jsem k pravé straně jeho postele, kde spal. Sklonila jsem se nad něj a snažila se ho nějak probudit. Má určitě noční můru.

,,Justine." dotkla jsem se jeho ramene a trošku s ním zatřásla.

,,Ehmm, hmm, ne!" mrmlal Justin a pořád se neprobouzel.

,,Justine, notak! Je to jen noční můra. Probuď se." zatřásla jsem s ním víc a Justin do široka otevřel oči. Okamžitě mě shodil pod sebe a sedl si na mě. Dal mi ruku kolem krku a tím mě víc zabořil do matrace.

,,Mě nedostaneš!" byl úplně paralyzovaný. V té tmě ani nemohl vidět, že jsem to já.

To by mohl být problém.

,,Justine," dala jsem své ruce na jeho ruku a snažila se ji dát pryč, aby mě neškrtil ,,to jsem já. Udusíš mě!"

,,Bello." Justin se nahnul blíž mému obličeji a okamžitě ruku uvolnil a já se rozkašlala. Slezl ze mě a já byla pořád v šoku.

,,Moc se omlouvám. Byl to reflex. Já," klepaly se mu ruce ,,měl jsem noční můru." vydechl a opřel se o rám postele. Sedla jsem si do tureckého sedu a pořád si mnula krk.

,,Už je to pryč, nebylo to skutečné a..."

,,Tohle právě že skutečné bylo. Vlastně je to vzpomínka, která mě dohání už dva roky." povzdechl si.

,,Jaká vzpomínka?" vyzvídala jsem.

,,Když jsem byl na vojně. Dva roky. Znáš to, kluci musí umět bojovat atd, takže jsem tam šel. Povolali mě a mýho nejlepšího kamaráda, kterej byl zárověň můj spolužák. Jmenoval se Chaz, Chaz Somers. Byl nejlepší. Byl náš nadporučík. Jednou jsme někde bojovali a oni mě postřelili. Chaz mi chtěl pomoct, a tak mě táhl na ošetřovnu, mimo bojiště. Jenže, jak mi pomáhal, nedával pozor a oni ho střelili. Nemohl jsem mu nijak pomoct. Byl na místě mrtvý. Mě pak sice malém nezachránili, ale žiju. Mám akorát," otočil se na bok a stáhl trochu níž boxerky ,,tohle." Ukázal na dvě jizvy na levém boku.

,,Čisté průstřely, jinak bych prý nepřežil." řekl a já si dovolila se ho dotknout. Přejela jsem prsty přes jizvy a zatřásla se.

,,No a o čem máš teda ty noční můry?" zašeptala jsem.

,,O tom dnu, kdy zabili Chaze. Jen tak jsem vedle něj ležel a v podstatě krvácel s ním. Pamatuju si, jak jsem se ho snažil udržet při vědomí. Byl jsem strašně ve stresu, ale on se tomu smál. Z posledních sil mi říkal ,,Není to tvoje chyba brácho, mám tě rád.". Bylo to vážně hrozný. Nakonec mě zachránili, ale jemu už se nedalo pomoct. Nemocnice byla moc daleko. Ani už si nepamatuju jestli to byl Irák nebo Írán, plete se mi to, protože v tom není stejně žádnej rozdíl." Musí to být hrozný. Panebože, vždyť Justin bojoval někde v Arábii. Nedokážu si to představit. Mohl být mrtvej.

,,Justine, to je mi moc líto." přesunula jsem se blíž k němu. Nechtěla jsem být dotěrná, zvlášť v takových situacích, kdy lidi nechtějí, aby je někdo litoval, takže jsem Justina neobjala. Ale Justin se sám od sebe ke mě přiblížil a obejmul mě.

,,Byl to můj nejlepší kámoš." zašeptal. Nedokážu ani vyjádřit, jak moc mě svíral hrudník a bolelo srdce z Justinova hlasu. Ten tón byl plný bolesti. Je strašné, když ztratíte nejlepšího přítele. Je to vlastně člověk, na kterého narazíte úplně náhodně, ale přesto si rozumíte. O to je ztráta bolestivější. Když nad tím teď přemýšlím, tak Justin zatím pořád jen všechny ztrácí.

,,To bude dobrý, Justine. Už na to nemysli." odtáhla jsem se od něj a povzbudivě se na něj usmála. Přikývl a lehl si zpět do peřin. Zvedla jsem se z postele a odcházela.

,,Bell?" slyšela jsem jeho hlas.

,,Ano?" otočila jsem se na něj a čekala, co řekne. Chceš spát vedle něj, že jo? Ne, nechci. Ale chceš, já to vím. Protočila jsem očima.

,,Děkuju." řekl a znovu si lehl.

,,Za málo." otočila jsem se a zavřela dveře. Našlapovala jsem po studené podlaze, až jsem se dostala do pokoje. Zalezla jsem pod peřinu, která už byla bohužel studená. Zavřela jsem oči a snažila se usnout.

•••

*pusťte si písničku*

Vzbudila jsem se v deset ráno. Všude bylo ticho a Justin si určitě taky ještě dopřával spánek, jak nejdéle to šlo. Přešla jsem do koupelny a vyčistila si zuby. Opláchla jsem si obličej a udělala si culík. Vrátila jsem se do kuchyně a zamyšleně se opřela o linku. Snídaně nemá cenu, začnu rovnou s obědem. Začala jsem vařit a dala si sluchátka do uší.

Vytáhla jsem těstoviny a dala je na sporák do hrnce s vodou. Zaposlouchala jsem se do textu a vždy přerušila práci.

,,Yes, I do, I believe
That one day I will be
Where I was right there
Right next to you"

Věřím, že jednoho dne budu tam, kde jsem byl, vedle tebe.

Vytáhla jsem plechovku tuňáka a dala jsem ji na pánev, na rozpálený olej. Přidala jsem česnek a vše začala míchat.

,,Can I lay by your side?
Next to you, you
And make sure you're alright
I'll take care of you
I don't want to be here if I can't be with you tonight"

Mohu ležet po tvém boku? Vedle tebe. A ujistit se, že jsi v pořádku. Postarám se o tebe, nechci tu být, pokud s tebou nemůžu být dnes v noci.

Proč takový písničky mám v telefonu, sakra? Pokračovala jsem ve vaření. Najednou kolem mě prošel Justin a telefonoval. Měla jsem sluchátka, takže jsem ho neslyšela, ale viděla jsem, jak se usadil na sedačku a lehce se usmíval.

,,Lay me down tonight
Lay me by your side
Lay me down tonight
Lay me by your side
Can I lay by your side?
Next to you
You"

Vem si mě dnes večer, polož si mě vedle sebe, vem si mě dnes večer, polož mě vedle sebe, můžu ležet po tvém boku? Vedle tebe.

,,Dobrou, Bello" položil mě vedle sebe. Vzpomněla jsem si na večer po té párty.