"Co to je!?" Už mě to opravdu štvalo. Z mé koupelny se neustále linuly jakési podivuhodné zvuky připomínající utišené výbuchy jaderných bomb. Nebo taky popkornu. Ať už to bylo tak nebo tak, vůbec jsem se nemohla soustředit! Příští týden máme psát závěrečnou písemku z příroďáku a já pořád neumím ani slovo! Arghh! "Tak dost!" Zvedla jsem se ze židle a pomalu jsem se vyplížila z pokoje. "Jasone, jestli to jsi ty tak okamžitě přestaň!" Zaklepala jsem na dveře koupelny i když jsem pochybovala, že by můj malý raubíř alá bratr něco vyváděl o půl druhé ráno. To jenom já vždycky tak ponocuju. "Jasone slyšíš?!" Možná bych to nahlas nikdy nepřiznala, ale měla jsem docela strach. Velký strach. A ten strach se ještě zvětšil, když jsem si uvědomila, že Jason to být nemůže. Mamka je na týden na služební cestě do Rakouska, čímž pádem jsme s Jasonem měli zůstat na nějakou dobu u babičky, ale já jsem protestovala tak důrazně, až jsem všechny přesvědčila, že už jsem dost velká na to, vydržet doma sama. Jason tím pádem doma není a můj starší bratr Cameron bydlí na koleji, jelikož studuje v Londýně a vrací se domů pouze na víkendy. A taťka? Mohl by se mě někdo zeptat. Na toho se nepamatuju. Teď se ale navraťme k mému aktuálnímu problému; někdo nebo něco asi právě zásobuje naši koupelnu várkou výbušnin, jinak si to nedovedu vysvětlit. Když jsem se ale konečně odhodlala ty dveře otevřít, byla tu tma. Jen ten zvuk stále zesiloval, při čemž se rány ozývaly čím dál rychleji za sebou. To nebylo dobré. I přes přesvědčení, že tohle bude možná poslední noc mého života, natáhla jsem ruku doleva a rozsvítila jsem koupelnovou žárovku. Jaká úleva mě čekala, když jsem si uvědomila, že v téhle místnosti není žádný masový vrah nebo zloděj, dokonce ani nikdo jiný. Teda až na mě samozřejmě. Přesto jsem však byla ještě stále znatelně vyděšená. Co tedy vydává ty zvuky? Otočila jsem hlavu doprava a spatřila jsem, jak nám nadskakuje pračka. To vydávalo ten otřesný zvuk. Oddechla jsem si. Nejspíš jsem ji jen zapomněla vypnout, zasmála jsem se pro sebe v duchu. Pračku jsem pomocí pár tlačítek vypnula a rozhodla jsem se, že už půjdu spát. Takhle v noci bych se už stejně nic nenaučila.
„Já jsem to přeci nemohl vědět!" Zoufal si král Temného hvozdu, Legolasův otec. Jak si vůbec může jeho syn myslet, že by byl takového nesmyslu schopen?! Chtít ohrozit vlastního syna. Ne. Thranduil to možná nedával zas tolik najevo, ale svého syna miloval z celého srdce a nikdy by nenapomáhal tomu, aby si ublížil. A už vůbec ne záměrně! Za Legolasovy podivné myšlenky může jed z toho šípu, dozajista! Jako jeho otec si tím byl téměř jistý. Legolas mu už ale nevěřil. Neskutečně se na něj kvůli tomu rozzlobil, a i přes to, že rána na jeho rameni byla již téměř vyléčená, svému otci nehodlal odpustit. Krále zasáhla Legolasova věta, kterou vyřkl těsně před tím, než opustil jeho síně jako šíp. Ten jed v jeho krvi dozajista ovlivnil některé jeho myšlenky, to ano. V tomhle se Thranduil nemýlil.
Legolas utíkal lesem a přemýšlel nad vším, co se v poslední době událo. Proč se vlastně s otcem pohádal? Nemohl to přeci vědět... Ne, věděl to! Věděl to a udělal to schválně, jen aby se ho zbavil! Ale proč by se ho chtěl zbavit? Zajisté má zálusk na jeho lásku! Ale vždyť Thranduil vždy miloval jen jedinou, Legolasovu matku, je to nesmysl... Není, zamysli se! Ví, že Tauriel miluješ, ale on po ní také touží, jako po nějakém vzácném klenotu! Chtěl tě odstranit! Možná, že na tom něco bude... Takhle asi vypadal souboj, který Legolas momentálně sváděl v nitru svého já. Bylo to absurdní. Legolas věděl, že je ta myšlenka nesmyslná, ale i tak se jí nakonec poddal. Na svého otce byl naštvaný. Zkrátka, abych vám objasnila situaci: Thranduil nechal svému jedinému synu k narozeninám ukovat speciální brnění, které mělo být podle slov samotného elfa, jež je vyrobil neprorazitelné. Hned den na to jako na zavolanou várka skřetů, kteří byly značně rozzuření, a tak moc nepřemýšleli zaútočila na Temný hvozd. Legolas se společně s velitelkou stráží a pár válečníky vydali skřety zlikvidovat, jenže princi se do ramene zabodl jeden ostře jedovatý šíp, který se jim podařilo vytáhnout a zlikvidovat jen tak tak. Skřeti byli sice poraženi, ale brnění ve zkoušce neobstálo a tak teď Legolas, i když s ramenem již zcela vyléčeným, trval na tom, že jeho otec o chybě v brnění věděl. Thranduil dal sice toho proradného elfa, který se očividně chtěl jeho syna z nepochopitelných důvodů zbavit okamžitě zavřít, i když též tvrdil, že o tom nic netušil, ale zlobu v Legolasově mysli to neuspokojilo. Toužil si do něčeho kopnout. Jak tak probíhal okolo stromů, ani si nevšimnul kořenu pod jeho nohama. Sice do ničeho nekopnul, ale zčista jasna místo toho zakopnul a spadl na hlavu tak prudce, že upadl do bezvědomí.
Ahojky lidičky! :D Tak je to tady, mám tu pro vás nový příběh, ale prosím nečekejte přehnanou aktivitu z mé strany... Ano, jsem hrozná xP. Pokud se vám první kapitolka líbila (Jo, asi byla trošku kratší a nedávala smysl...), zanechejte prosím vote či komentář, jste zlatíčka <333 :D
Btw. Za krásný cover ke knize musím velmi poděkovat @lidDurinuv :D :33
ČTEŠ
Z jiného světa
FantasyVšechno to začalo, když se nám rozbila pračka... Neuvěřili by jste, že jeden domácí spotřebič dokáže změnit tolik osudů... Příběh o dospívající dívce Suzannah a jedné náhodě, díky které se zapletla do jednoho neuvěřitelného dobrodružství a tak troš...