GONER | jjk x myg

2

"Jedl jsi něco?"

Jungkook si vzpomněl na snídani od Yoongiho, kterou nechal ležet na stole a pokroutil hlavou v nesouhlas.

"Co si v tom případě dáš?"

Na to jen pokrčil rameny a Namjoon si povzdechl. Způsob komunikace, co Jungkook zvolil, ho unavoval.

"Fajn, něco ti teda vyberu sám," řekl nakonec a odešel k prodejnímu pultu, zatímco Jungkook zůstal sedět u stolu, do jehož desky upřeně upíral pohled, jen aby se nemusel dívat okolo sebe a aniž by nějak proti Namjoonovu jednání protestoval. Nebylo to jen prostředím, v nímž se necítil dobře, ale bolest nohy nijak neustupovala a teď se k ní navíc přidal i pocit naprosté neschopnosti, kterou dokazovaly dvě francouzské berle opřené o židli. Nemluvě o vzteku, který rovněž nevymizel. Taky mu bohužel bylo jasné, že až se to Yoongi dozví, bude o jednoho naštvaného člověka zase víc.

"Děkuju," zamumlal Jungkook, když mu Namjoon donesl jídlo a horkou čokoládu s kakaovým posypem na pěně.

"Není zač. Hlavně to sněz všechno."

Oba jedli nějakou dobu v tichosti, dokud se však Namjoon neodhodlal promluvit.

"Je u vás všechno v pohodě?"

Jungkook neznal odpověď. Strašně rád by sice řekl, že ano, že je vše ok, ale to nebyla úplně pravda a lhát přece nemohl.

"Já ani nevím," přiznal.

"Chceš o tom mluvit?"

Jungkook se na malou chvíli zamyslel, zatímco pozoroval Namjoonovu v posledních dnech dost utrápenou tvář. Svých starostí má jistě dost. Možná víc, než si Jungkook dovede představit, a tak se raději uchýlil jen k odmítavému pokroucení hlavou.

"Děkuju, hyung, ale není to nic vážného. S Yoongim se hádáme neustále, brzo to zase přejde." Pokusil se o malý úsměv, aby dodal svým slovům trochu odlehčení, ale z výrazu Joona pochopil, že se mu to zrovna moc nepovedlo.

"Dobře," promluvil Namjoon po několika pro Jungkooka dlouhých vteřinách kousavého ticha. "Pokud je to tak, jak říkáš, budiž. Ale hlavně spolu mluvte, jasný? Nesmíš dovolit, aby se do sebe Yoongi nakonec uzavřel. Jsi pravděpodobně jediný, kdo to dokáže, z toho důvodu to říkám právě tobě."

Všechny tyhle věci byly pro Kooka neúnosné. Spoléhali se jeden na druhého, podávali si pomocnou ruku, když bylo potřeba a to opravdu za  nejrůznějších situacích, přičemž sami o sobě po veškerých stránkách pomalu selhávali, aniž by si to uvědomovali, aniž by jeden z nich přiznal, že mu je opravdu špatně a čeká na záchranu v jakékoli možné podobě, protože v takovýchto chvílích je prostě vše přijatelné. Ale ne. Naučili se své problémy řešit jinak. A Jungkook se to od nich bohužel naučil a velmi rychle, a trpěl proto stejně jako oni, jelikož vůbec nevěděl, jak řešit jejich nesnáze, jež je jednoho po druhém spojovaly v pomyslný celek pochroumaného přátelství.

"Pokusím se o to," zamumlal Jungkook a zakousl se do koblihy plněné čokoládou, jen aby nemusel říkat nic dalšího. Nechtěl a ani neměl slova, co by mohl použít.

"Hodíš mě domů, prosím?" zeptal se, když už měli oba dva snědeno a vypito.

"Co to je za otázku?" Povytáhl Namjoon obočí. "Jasně, že tě odvezu. Jak jinak by ses chtěl domů dostat?"

Jungkook pokrčil rameny a s tichým povzdechnutím se podíval na jeho dvě nové kamarádky.

"Tak pojď," vyzval jej Namjoon a obě berle mu podal dřív, než se pro ně Jungkook stihl natáhnout.

"Zvládl bych to sám," okomentoval jeho chování, no Namjoon si z oné rýpavé poznámky nic nedělal.

"Nestěžuj si, jo?"

***

Jungkook seděl na své posteli, zatímco sledoval Namjoona, jak uklízí. Házel do pytle prázdné láhve od alkoholu a  tichými nadávkami ulevoval  naštvání.

"Joone..."

"Co je, Kookie?"

"Nech to být, tohle vážně dělat nemusíš."

Opravdu nechtěl, aby jim doma uklízel.

"Jo, nechám to být a ty si tu uděláš něco dalšího."

Nemělo cenu nic namítat. Myslel to dobře a Jungkook se koneckonců nechtěl dohadovat. I tak se však i nadále cítil špatně, když ho viděl, jak se zbavuje nepořádku, na němž měl nulový podíl.

"Slib mi, že si s Yoongim promluvíte."

"Jasně."

"Kooku..."

"Neboj se. Udělám to. Vím, že je to potřeba."

Jeho vztah s Yoongim šel v posledních dnech doslova z kopce. Nevěděl, zda to bylo tím, že už spolu netrávili tolik času či tím, že na ně až moc dopadlo to, co se stalo se Seokjinem, že zmizel, každopádně to nebylo nic dobrého. Nevěděl však, jak z toho všeho ven a Yoongi mu nijak nepomáhal. Možná, že promluvit si bude to jediné řešení. Jen se na to vůbec necítí.

"Kdybys něco potřeboval... kdyby se cokoli dělo, tak se mi ozvi."

"Jo. Kdyby něco, ozvu se. A děkuju... za dnešek."

"Vždycky."