Kluk z metra

1. Prolog

Běžela jsem ze schodů. Foukal vítr a mé hnědé vlasy vlály za mnou. Nastoupila jsem a následně si i sedla. Začala jsem těžce oddychovat, protože cesta k metru není krátká a zjištění, že poslední metro jede za pět minut mě donutila sprintovat od domu. Sledovala jsem, jak metro odjíždí ze stanice, když jsem si něčeho všimla. Tedy spíše někoho. Byl to kluk. Zalapala jsem trochu po dechu. Kluky jsem nikdy moc neměla v oblibě.

 Avšak můj bratr Jay je výjimka. Ale zpátky k věci. Ve škole jsem taková šedá myška. Všichni mě šikanují už od druhé třídy. Nemám ani kamarády. Nikoho. Ale teď jedu do města. Mám vyzvednout lístky pro mamku. A tak sedím v metru.

 Rychle si projedu pohledem toho kluka. Nikdo, ale vůbec nikdo jiný není v metru. On se na mě také koukne. Rychle sklopím zrak a začnu si prohlížet své tenisky, které jsou pro mě právě ta nejzajímavější věc na světě. Slyšela jsem, jak se uchechtnul a já zvedla pohled od svých bot. On se už zase díval z okna do tmy. Ale usmíval se, což mi umožnilo vidět na jeho svítivě bílé zuby. Hnědé vlasy měl neurovnané, nejspíše si je předtím jen prohrábnul. Hnědé oči mu těkaly po drátech, které jsme míjeli.