Ontary, pojď sem, musím ti něco pošeptat.
Curte, pojď sem, musím ti něco pošeptat.
Tatranko, pojď sem, musím ti něco pošeptat.
Pojďte všichni sem, musím vám něco pošeptat.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nohy mám opřené o vyblitě modrou zeď. Rádio se zaseklo v devadesátých letech. Nic mě nenapadá. Třeba by to šlo vypočítat, jako jednoduchý příklad. Sestavit z toho rovnici. Dát si pět a pět dohromady. Napsat všechny podezřelé a to se rovná jedna. Nebo už opravdu blázním. Napsat. Napadlo mě. Měl bych si to všechno napsat. Proč mi to nedošlo dřív? Z mého nezájmu se stala posedlost a to mě dost zpomalovalo.
Zdálo se mi, jako by můj stůl na mě úplně čekal. Popadnu propisku a tvrdě dosednu na židli.
Ještě se mi vybaví Errolův zděšený výraz, Tatranky nevinnost, Ontariina podlost, Curtův nezájem.
Nikdy dřív jsem se necítil tak osamělý a zmatený. Bílý papír na mě úplně křičel, ať už něco začnu dělat. Dostal jsem strach. Co když na to ve skutečnosti přijít nechci? Nechci vidět ta tajemství před sebou? Všechno to je vsugerované v mé hlavě? Tajemství v mé hlavě za chvíli vybouchnou.
Všechna je napíšu. Jméno, tajemství. A takhle pořád dokola. Napsal jsem si všechny utajené trapasy, všechny nevyvendené pokusy o sebevraždu, všechny fobie a strachy, nemoci a starosti. Bylo to tak geniální, ale na papíře to všechno vypadalo tak děsivě. Jako vytržený list z kroniky nejtajnějších činů.
Zůstala ale moje oblíbená čtveřice. Rozhodnu se začít Tat.
Její právé jméno je Lorreta. Už v šesti letech, když jsme se poznali, mě prosila, ať to nikomu neříkám a vymyslím jí něco nového. Vzhledem k tomu, že jsem zrovna jedl tatranku a moje šestiletá představivost nedokázala vyprodukovat nic kreativnějšího, vznikla přezdívka Tatranka. Nechápu jak dokázala tohle jméno zavést do školního systému. To ale není všechno, hraje neustále někoho, kdo není. Tvrdí, že nenávidí knížky, dlouhé filmy a procházky, ovšem to není pravda. Nesnáší stísněné prostory a ticho.Vždycky mi ji bylo tak líto,nikdo to nemá jednoduchý, ale pro ni mám slabost.
Curt mi vždycky vrtal hlavou. Občas vypadal jako lhář a jindy zase jako nejupřímnější člověk na zemi. Kdyby jeho rodina omylem nezdědila celkem obnosné jmění, žil by někde v popelnici (je to vlastně můj kamarád, můžu něco takového napsat? Jo, asi jo). Jeho nejtajnější sen je, stát se pilotem, ovšem jeho školní výsledky k tomu mají hodně daleko, a veřejně tvrdí, že neví co chce dělat. Je trošku debil (je to vůbec tajemství?). Jako malý četl slova pozpátku a myslel si, že mluví cizím jazykem. Nevím jak jsme zůstali spolu tak dlouho kamarádi,ale mám ho rád.
Mrcha Ontary se nikdy moc nesvěřovala, ale vsadím všechny svoje simíky, že jako jediný znám, proč si většina chlapců nepamatuje, že s ní spala. Ona jim totiž přidává něco do pití, což z ní činní i největší podezřelou z onoho večera. A jednou mi pošeptala, že si musela nechat dodělat pravý prso, že nebylo s levým vůbec podobné a dost malé, ale to nevím, jestli jsem jediná osoba, která to ví. Nikdy se neměla narodit.
Errol...Errol je prostořeké a nevychované dítě. Ovšem je jako otevřená kniha, takže jeho se tajemství moc netýkají.
Jak je možné, že nemá tajemství?
×××
Moc se omlouvám, že minulou sobotu nebyla kapitola, byla jsem pryč :(. Ale tak dneska konečně, snad se vám líbila <3, děkuju za komentíky a votes. Moc si toho vážím.
