První sen.

Začínáme.

Vločky padají na okno. Skoro je celé zasněžené a já přestávám vidět na ulici, kde si děti hrají. Chtěla bych si jít užívat krásného zimního počasí taky, jenomže se musím učit na test, který píšeme zítra. Tento test patří k nejhorším testům za celý půlrok, protože ho většina třídy kazí. Však to určitě znáte, čtvrtletka z matematiky.

Začínám cítit večeři, kterou mamka vaří, nevím, co to bude, ale myslím, že to bude dobrota. Odložila jsem sešit a šla si sednout ke stolu. Pouze jsem už čekala, kdy mi dá mamka večeři na stůl. Hrozně jsem se přejedla a šla se dál učit.

Chvilku jsem se učila a potom jsem dostala zase na něco chuť. K večeru mám opravdu hrozný chutě na všechno jídlo, co máme v ledničce.
Odešla js z pokoje do kuchyně a otevřela dveře od ledničky.

,,Adriano, přestaň tolik jíst, vždyť z tebe bude koule."
Protočila jsem očima, pobrala jsem jogurt a rohlík a šla sednout zase ke stolu k učivu. Otevřela jsem kelímek jogurtu, vzala jsem jednu lžičku, druhou lžičku a přitom jsem přikusovala rohlík.

Bylo už deset hodin a já jsem šla se vysprchovat. Byl to takovej odpočinek, když jsem ucítila kapky teplé vody, jak mi dopadají na vlasy a proklouzávají dovnitř a tečou mi po zádech. Po sprše jsem vyšla z koutu a podívala jsem se do zrcadla.

Řasenka roztečená po tváři a ty tlustý nohy? Mamka možná měla přeci jenom pravdu v něčem. Je to pravda. Já přibrala, stane se ze mě jedna tlustá koule. Začala jsem rukama ohmatávat nohy. Bylo to opravdu hnusný. Proč jsem to nechala dopustit? Proč vypadám takhle? Vytáhla jsem ze spoda váhu, na kterou jsem si následovně stoupla.
Rafička si tam tančila do doby, kdy se zastavila na neuvěřitelné váze. Začala ukazovat 63,7 kilo. Je to ještě normální, ale když si vzpomenu, že jsem vážila 53 kilo, tak tohle je hrozně moc. Musím se sebou něco udělat.
Nebudu říkat to, jak jsem objevila různé proana diety, protože já je už dávno znala. Vybrala jsem si tedy green diet. Začínám zítra jedním jablkem a zeleným čajem. A denně 20 minut kardio. Bude to těžký boj, ale pro hubené nohy a krásnou postavu udělám cokoliv.

Šla jsem lehnout do postele, kde jsem si ještě pustila pár videí a zkoukla jsem seriál stitchers. Když se blížil čas k 1 hodině ranní, zaklapla jsem notebook, ulehla na bok a pokoušela jsem se usnout.

Ráno zvonil ten otravný budík a já jsem pochopila, že musím vstát. Otevřela jsem oči a ten otravný zvuk na mém mobile jsem vypnula.
Vyšoupla jsem nohy z postele a narazilo na mě studeno. Vstala jsem rychleji a šla ke skříni. Otevřela jsem ji a vzala jsem si svetr s vínovou barvou a modrý džíny. Tašku do školy jsem měla už přichystanou, takže jsem to pobrala a šla si do kuchyně dát snídani.

Vytáhla jsem rohlík, máslo a med. Rozřízla jsem ho a začala mazat máslem i medem. Dvě rozřízlé půlky jsem dala na sebe a šla to dát na stůl. K tomu jsem si dala čaj a konečně jsem si sedla, že se do toho zakousnu.
Najednou jsem si ale uvědomila, že nemůžu, že začínám hubnout, nemohu se takto cpát. Vzala jsem tedy talíř znovu do ruky a šla ho dát na linku. Třeba si to někdo sní.
Z ledničky jsem vzala zelené jablko a zakousla jsem se do něho. Musím říct, že jsem se teď cítila mnohem lépe. K tomu jsem zapíjela zelený čaj, protože já žádnej jinej nepiju, žádnej jinej mi nechutná.

Zopakovala jsem si vzorečky a vydala se do školy. První hodinu máme matiku, takže jestli to dnes nedám, tak budu mít na vysvědčení 4 a to já nemohu. Tenhle rok dělám přijímačky na střední školu.

Došla jsem do šatny, kde jsem ze sebe shodila všechno zasněžené oblečení a na nohy vzala bačkory. Vydala jsem se směr třída, kde se všichni, no skoro všichni učili matematiku.
Já jsem usedla a začali se mě ptát, jestli to umím. Já odpověděla ,,ne".
,,Jo jasný, to říkáš furt a stejně dostaneš za 1."
,,Ne, tohle fakt neumím."
Zazvonil zvonek a všichni se začali scházet ve třídě a taky si vše opakovali. Z celé třídy se ozývalo buď ,,to nedám" nebo ,,to dám, jak pán."
Dovolím si se zasmát, protože to říkal ten, co z té matiky propadal a skoro vlastně nic nezvládal.

Učitelka došla do třídy a rozdala papíry. Já se nadechla a začala psát. Byla jsem s tím docela spokojená, takže jsem to tam šla odevzdat.

Břicho mi začalo hrozně kručet a mně se dělalo blbě. Rychle jsem to tam šla odevzdat a šla si sednout. Vytáhla jsem pití z batohu a napila jsem se.

,, Je ti něco? Chováš se divně." Zeptala se mě učitelka. Co ji je potom, co mi je? Nic mi není.

,,Nic, co by mělo?"
,,Jsi bílá, jako stěna."
,,Asi mi je trochu špatně, ale to bude v pohodě."
Musela jsem zalhat, protože říct učitelce, že jedu v Aně, by asi nebyl moc dobrý nápad. Nejenom, že bych byla v hrozných problémech, ale přestala by se se mnou bavit polovina třídy. Sice většina tu kamarádi nejsou, protože to tu na mě trochu hrají, ale já jsem bohužel blbá a stále se s nima bavím, jak kdyby nic. Takže vlastně ten druhý důvod by mi byl naprosto ukradený.