Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

"Kdo jsi?? Bůh?" °22°

V minulém díle:

Vyšla jsem ven a hledala tak dobrých 45 minut nějaké fajn místo.
Po té "malé chvíli" jsem ho našla. Bylo u lesa a opodál se nacházela mýtina.
Běhala jsem, skákala a dělala nějaké cviky. Jelikož jsem našla i cestu zpátky, kde nikdo nebyl, běžela jsem tou.
Takový klid okolo. Pomalu jsme zase zapomínala na realitu, na školu a na všechny lidi a problémy.

______________________________________

Na chvíli jsem se zase zaposlouchala. Takový klid... Okolo nebylo ani živáčka a proto to bylo moc fajn.
Byla jsem tu delší dobu než jsem předpokládala. Měla bych běžet zpátky a připravit se na večer. Teda, vlastně si jen připravit brusle a tak no.
Zvedla jsem se ze země a oklepala ze sebe trávu. Chvilku jsem šla a pak jsem se rozeběhla. Jen takovým lehkým poklusem.
Domu to bylo tak okolo jedné hodiny, možná méně.. V hlavě jsem si přemítala dnešní večer. Jak to bude probíhat, jestli to půjde dobře a nebo se zase všechno pokazí a tak.

Zřejmě jsem usilovně přemýšlela a nevšimla si, že proti mě někdo běží. Samozřejmě bych to nebyla já, kdybych do dotyčného nenarazila...
Zamotala se mi hlava a omdlela jsem.
Vnímala jsem už jen tmu a poté i vzdálený hlas.

"Prosím, prober se." Slyšela jsem hlas, zřejmě kluka.
"Kde, co, co se to stalo?“ snažila jsem se dát dohromady nějakou srozumitelnou větu, ale šlo to ztěžka.
"Jsi v pohodě?“
"Asi jo, jen mě bolí hlava." Zamumlala jsem a snažila se zaostřit, abych poznala toho, kdo mě srazil a kdo mě teď zvedá ze země.
"Byla si chvíli mimo, nedivím se ti a moc se ti omlouvám." zachraptěl tím svým hlasem a mě naběhla husí kůže.
Takovej ten sexy chraplák...Hmmm.
"To je v pohodě. Měla bych se koukat kam běhám a ne být totálně mimo realitu." Zasmála jsem se.

Můj zrak se upřel na jeho. Krásný, vysoký kluk s blond vlasy a nádhernýma očima modré barvy.
Sluchátka měl za tričkem a tak mu pouze vykukovali. Měl uplé tričko, svaly se pod tím daly snadno rozpoznat. A že to byla pěkná podívaná, řeknu vám.

"Určitě jsi v pohodě? Vypadáš stále mimo sebe holka" zasmál se při posledních slovech a zřejmě mu došlo, že jsem na něj celou tu dobu civěla a pozorovala ho. Při tom svém zasmání odhalil svůj božský úsměv.
Tímto postavil laťku dost vysoko...

"Jo jsem..... Já... No, já jsem se jen zamyslela" snažila jsem se to zamluvit, ale to zřejmě neprošlo.
"To vidím. Celá ta tvoje zamyšlenost spočívala v tom, sledovat neznámého kluka co tě srazil?“ znovu to jeho uchechtnutí.
"Vážně to bylo tak vidět?“
"Docela jo" usmál se a pokračoval
"Mimochodem, nepředstavil jsem se, jmenuji se Nicolas.
"Já jsem Kate.. Máš moc hezké oči,...... Teda myslím jméno. Jo jméno." Bože. Já jsem fakt blbá a totálně mimo...
Bůhví co si teď o mě myslí..

"Díky" zasmál se Nicolas.
"Už budu muset jít, přijdu pozdě na svůj trénink." Omluvila jsem se a chtěla odejít.
"Na jaký trénink?"
"Kamarád mě učí více hokej. Na starém stadionu." Odpověděla jsem mu.
"Hokejistka. Úžasné...." Zasnil se.
"Jo to je."
"Mohu vědět jaké je tvé telefonní číslo, Katie?" Usmál se a rovnou vytahoval svůj iPhone z kapsy.
"Jistě."

_____________________________________

Nadiktovala jsem mu své číslo a rozloučila se. Páni...
Kdo by to byl čekal, že narazím při běhu do tak krásného kluka a hned mám jeho telefonní číslo... Úžasný den.
Teď mám energie a nálady na rozdávání..

______________________________________

Domu jsem doběhla docela pozdě. Měla jsem jen hodinu na vše. Na přípravu, na pořádnou sprchu a tak no. A vlastně psychická příprava taky. To budu potřebovat ze všeho nejvíc, teda až po tý sprše.
Vysvlékla jsem se z oblečení, které bylo skoro celé propocené. Odhodila ho do koše na prádlo a šla do své koupelny. Chtěla jsem si napustit vanu, ale nebylo tolik času a tak jsem se musela spokojit se sprchou.

Po sprše jsem se oblékla do oblečení, do teplého oblečení. Na zimáku už byla docela zima no, co vám budu povídat.
Ještě jsem měla čas a tak jsem koukla jestli nemám nějaký úkoly na zítra. Naštěstí to bylo jen krátké cvičení. Napsala jsem ho během chvilky a šla se připravit.
Nachystala jsem si brusle, hokejku, puky, chrániče, helmu a svůj oblíbený kanadský dres. Miluju Kanadu...
Vše jsem dala do tašky, hokejku si vzala do ruky a vyšla z baráku.

Další kapitola na světě. Trvalo to dlouho. Ale radši ty příběhy čtu, než píšu no 😄
Další díl snad brzy.

Líbí se vám příběh?
Jinak moc děkuji za přečtení. Mám zde už přes 620 přečtení , coz je naprosto úžasné ❤❤❤❤🎉

Vaše❤
xxxx