Transformers Prime: Tajemství Planety Země

Kapitola 9: Něco víc

Slunce ještě nevysvitlo úplně. Všichni ještě spali. A Optimus těžce oddychoval. V boku ho bolelo a on se snažil vybavit si sen dopodrobna. Nejdříve hořící Archivářská Budova, potom bojiště. Jeho otec, stojící proti tomu botovi. Svištící meč a křik. Ten obličej.

Zvedl se a přešel za balvan. Posadil se na zem a položil si hlavu do dlaní. Nějakou dobu tam seděl, potom se ale k němu přidala i Arcee.

,,Co se děje?" zeptala se.

,,Ale nic." odpověděl Optimus a postavil se. Z úst mu uniklo bolestné zasyčení, jak se zvedal. Má jí říct o tom snu?

,,Jenom jsem se chtěl trochu protáhnout." zalhal nakonec. Arcee přistoupila o něco blíž.

,,Myslíš, že se ještě někdy podíváme domů?" Optimus mlčel. Potom ale řekl:

,,Nevím. Možná s nimi navážeme kontakt, možná tady havaruje ještě někdo." to by byl zázrak, kdyby se něco takového stalo. Určitě tady nikdo nehavaruje. Jediné, co jim zbývalo bylo čekat. Arcee náhle zesmutněla.

,,Chybí mi Bee." řekla. Optimus se zadíval někam do daleka.

,,Bumblebee byl dobrý voják a výborný přítel. Avšak to co se mu stalo, už nevrátíme. Ale jeho památka nebude nikdy zapomenuta. A Megatron za jeho smrt zaplatí, to ti slibuju." ujistil jí. Usmála se a přiblížila se k němu.

,,Děkuju." zašeptala. Optimus věděl, jak dobře Beeho znala. Že si spolu jako děti hrávali. I on se někdy zapojil do jejich her. Tehdy ještě nevěděl, že je jednou povede do války a jednoho z nich ztratí. Teď musí ochránit alespoň Arcee. Musí.

,,No, vím, že asi nebudeme mít lepší příležitost a proto jsem ti - no - chtěla něco dát." začali se k sobě přibližovat.

,,Arcee... Já dostal šílenej strach." řekl Optimus. Arcee mu ovila jednu ruku kolem pasu, druhou kolem temene.

,,Možná je to dobře." a s těmito slovy mu vtiskla polibek na rty. Z toho šoku se Optimovi skoro podlomila kolena. Za několik sekund jí ale taky objal a polibky jí láskyplně opětoval. Svět kolem se jakoby rozplynul. A on jen vnímal, jak se jejich rty dotýkají. Když se od sebe odtáhli, dívali se navzájem do očí.

,,Proč...?" zeptal se Optimus, naprosto nechápavě a skoro neslyšně.

,,Abych nám oběma trochu zlepšila náladu, potom co se stalo." mrkla na něj.

,,A ze spousty dalších důvodů." pustila ho a dala si ruce v bok.

,,No co. Já jdu vzbudit kluky. Užívej samoty!" ta poslední slova zněla jako vtip. Ona a vtipkuje? Tady? Teď?

Optimus tam stál, nevěda co dělat. Říkala, že ten polibek byl z několika důvodů, z jakých, to ale nezmínila. On ale věděl, že v tom bylo něco víc než jen přátelství.

Posadil se na kámen, dal si ruce za hlavu a opřel se o skálu. Pořád nemohl uvěřit, že se to opravdu stalo.