Matoucí dušička

Sbohem

Slunce se odráží od lesklého povrchu.
Jeho paprsky ozařují tváře všech lidí.
někteří lidé kráčejí zcela jemně a potichu.
Někteří lidé jsou hluční a touží být jiní.

Teplo letního dne však rozdíly nevidí.
Útočí na všechny oběti stejně.
Proč stejný přístup nevidíme u lidí?
Proč předsudky drží tento národ tak pevně?

Lidé procházejí kolem různým způsobem.
Někdy si jich nevšimneme a jindy až moc dobře.
Místo duše se zajímáme jejich původem.
Ale nebe na všechny září modře!

Slunce se dál odráží od lesklé plochy přede mnou.
Teplo spaluje všechny lidi kolem.
Přesto však mám husí kůži a klečím na kolenou.
Proč? Protože těm kolejím už tolik "jiných" lidí řeklo poslední "Sbohem".