Barvy zítřka

prolog

Na počátku všeho jsou barvy.
Až poté vše ostatní.
Lidé vnímají barvy dne pouze na jeho začátku a konci. Všechna směsice barev, odstínů a polotónů, která se prolíná mezi tím, je snadno přehlédnutelná.
I jedna nepatrná minuta může být složena z několika odlišných odstínů.
Tajemně rudá, jež protéká našimi žilami. Voskově žlutá, s níž se může pyšnit obrovské těleso, které nám poskytuje možnost bytí. Či snad smaragdově zelená pod našimi chodidly s kapkami rosy za brzkého rána.
Tyto všechny nepatrné změny barev během dne, se zálibou či snad dokonce s posedlostí, vnímal mladičký Alec.
Barvy mu pomáhaly přežít. Byly jeho poradcem a on je všechny miloval.
Ovšem, že existovala taková, pro níž měl slabost; modrá. Ale ne jen tak ledajaká. Pastelově modrá, která se odrážela v krásných očích jeho přítele, jakmile se ráno probudil. Nebesky modrá, kterou s radostí pozoroval v očích své životní lásky, když se společně těšili z prostých věcí. Nebo azurově modrá, kterou tak rád sledoval při intimních chvílích sdílených po večerech.
Dovolte mi povědět příběh plný barev s jednou osudovou, která společně s bohatým mužem změnila mladičkému Alecovi život.