Nevlastní bratr Lucas

21.část

Vzbudil mě otravný hlas letušky. ,,Prosím vás připoutejte se! Za chvíli přistáváme." Poslechla jsem malou, hezkou a hlavně mladou letušku, na kterou Jack vedle našich sedadel civěl.

***

Čekala jsem chvíli, než mi přijede kufr a konečně, když jsem ho viděla, tak do mě prudce strčila Casey a já upadla a uslyšela ten hrozný smích mé třídy a kolem jdoucích. Zvedla jsem se ze země a šla si pro můj kufr. 

,,Tak že dětska!" Pan učitel si pleskl do dlaní aby na sebe upozornil.

,,Pane učiteli! Můžete nám laskavě přestat říkat dětska? Mi nejsme děti ale skoro dospělí lidé." Erik přerušil učitele a učitel evidentně ne vypadal z Erikova prohlášení moc nadšeně.

,,Dobře dospěláci, za 10 minut tu bude pro nás autobus, který nás odveze k hotelu a ještě jednou! Nedělejte mi ostudu, a když nejste děti, tak se chovejte, jako budoucí dospělí."

***

,,Tohle je ten autobus pane učiteli?!" Casey si za stěžovala a prohodila svými černými vlasy. Jednoduše řečeno ,,Bárbína" (A ano vím píše se to Barbie ale je to příběh :D ) 

,,Říkala si něco?" Casey mě vraždila pohledem až do mého mozku.

,,Ne vůbec nic Caseynko, bárbínko." Poslala jsem Casey vzdušný polibek a kluci se začali smát.

,,Holky nehádejte se." Učitel nás propaloval pohledem.

,,Vždyť je to starej vrak. Bůh ví jestli nás tento ,,autobus" doveze k hotelu." Casey stále koukala na ten, dalo by se říct autobus. Ale s tímhle s Casey souhlasím. Po prvé v životě. Je to vážně starej africkej šrot. Lepší než kdy by jsme šli pěšky.

,,Můžeš být vůbec ráda, že nejdeme pěšky." Zase jsem něco řekla co Casey evidentně naštvalo, nebo vypadala naštvaně.

,,Poprvé v životě s tebou souhlasím Kattie, ale i tak je to vrak" Lehce se na mě Casey se svou odpovědí usmála ale já jen zakoulela očima.

Učitel pokynul hlavou na znamení, aby jsme nastoupili do ,,autobusu". Kufry jsme nechali před autobusem neboli vrakem a nějaký afričan je dal do drátovaného velkého koše u autobusu a nastoupili jsme do autobusu.

Nastupovala jsem jako první a usedla na sedačku. Když jsem si sedla, tak to sedadlo pod de mnou hrozně zavrzalo, a jak mile jsem se pohla, tak to znovu zavrzalo.

,,To bude výlet za všechny prachy." Lehkým hlasem jsem promluvila a zakroutila hlavou.

,,To teda bude, to ti povím" K tomu ke mě usedla Adele, která ke mě poprvé za tu dobu co jsem u nich na škole promluvila. A sedla si ke mě.

__________

Tak po dlouhé době zase kapitola :) Chci tento ,,příběh" trochu zase rozjet, jelikož teď mě toho napadá více a mám chuť ho psát, i když ho evidentně nikdo nečte :D ale co? :D