„Maminko, proč musím být v pokojíčku, když táta přijde z práce?"
„Protože táta musí spát je vždy unavený," usměje se na mě.
To jsem si stále neuvědomovala, co se doopravdy děje i když už jsem věděla, že vše není v pořádku.
„Takže až se vzbudí tak si budeme hrát?" zeptám se s nadějí v hlase.
„Ne zlatíčko jdeme si hrát teď, ale musíme být potichu," pousměje se.
Vždycky jsi riskovala, i když jsi věděla, co tě čeká, když nebudu držet pusu.
Když jsme došli do pokojíku začala jsem hledat něco co by mě bavilo, až jsem si nakonec do ruky vzala panenku.
„Budeme si hrát na doktory," uchechtnu se.
„Zlato potichu," napomene mě maminka.
Už odmalička jsem do nich byla zblázněná můj velký sen, který jsi mi chtěla vždycky splnit.
„Víjů víjů," snažila jsem se napodobit houkání sanitky, ale hned jsi mě napomenula.
„Zlato ticho, ticho!"
Pamatuji si na strach v tvých očích, jak ses bála, co přijde a já nevěděla co jsem udělala špatně.
„Ale proč? Jsem sanitka," řeknu se smutně.
Nebrala jsem na tebe vůbec ohledy byla jsem tak sobecká vůči svým potřebám pamatuji, jak ses bála, až přijde nebo by mohl ublížit jediné osobě, kterou jsi milovala MĚ.
ČTEŠ
Tati proč?
Historia Corta„Maminko ty pláčeš? Něco tě bolí?" zeptám se mé matky, která má obličej schovaný v rukou. Jen se třese a brečí. „Ne zlatíčko nebolí mě nic" nuceně se usměje se slzami v očích. „Proč jste na sebe s tatínkem řvali?" zeptám se. „Neřvali jsme jen jsme s...
