Infinity

17.

Och, a vy jste si mysleli, že opravdu publikuju další kapitolu, co? Jak naivní jsme to živočišný druh...

...omlouvám se, bylo to ode mě nečestné a nesportovní. Příště to pojmenuju jinak :'D

Jelikož jsem Infinity začala psát poměrně dávno, počáteční (a vlastně i nedávné) kapitoly mi začínají připadat jaksi nedomakané, či jak bych to měla nazvat. Možná za toto náhlé stylistické a postavotvorné prozření může moje nedávno obnovená láska k četbě (za což ti ještě jednou děkuju, ó Stvořitelko), možná jenom přibývající věk, možná ještě něco úplně jiného, nezalézejme však do nepodstatných úvah. Podstatné je, že jsem s většinou příběhu sakra nespokojená po mnoha stránkách a rozhodla jsem se s ním něco provést. Připadá mi, že teď je pro opravy nadešla správná chvíle, jelikož Theodor má ve stavu kryospánku poměrně málo důvodů pro to být netrpělivý a navíc jsem narazila na (snad dočasně) neprostupnou zeď záseku...to se prostě stává, když začnete psát, přičemž příběh není tak úplně domyšlený... A taky jsem zlomyslná. Hehe.

Díky všem, kdo jste se dostali až sem do okolí Jupitera, ač podle toho, jak rychle píšu, mi mezitím ten zpropadený vrak lodi i s mými protagonisty* nejspíš uteče až někam k Velké galaxii v Andromedě (pro ty méně zběhlé v astronomii**...je to opravdu krutopřísně daleko). 
Snad ho jednoho krásného dne doženu. Doufám v to.

Nuže, zdraví vás Scika a přeje krásné prázdniny, během nichž by teoreticky mohla v příjemném přítmí lesa u louky plné smradlavých perverzních děvčat (přiznejte se, kdo taky jede na skautský tábor?) splácat jednu nebo dvě opravené kapitolky. 

*jsem opravdu vděčná za tohle slovo, asi ho začnu aktivně používat, protože se mi moc líbí ^-^

**ach, to zní hodně egoisticky...ale což, včera jsem (de facto) úspěšně dokončila základní astronomický kurz v pražském planetáriu, mám na to právo!