CAMREN - jednodílovky

Ticho a klid

Takové přihlouplé nápady, měla většinou Camila, ale teď to byla Lauren, kdo přišel s něčím takovým.

„Už jsem ti řekla, že ne, Lauren... Víš, že chvíli neposedím a rybaření vyžaduje velikou trpělivost a pomysli na ty Ryby, nehodlám je lovit jako když nemáme, co jíst!"

„Ale no ták, Camz!" Lauren ji úplně ignorovala a hodila na postel velkou tašku, do které plánovala naházet všechno oblečení, co potřebují. „Děda rybaření miloval a když jsem byla malá, tak mě i někdy s sebou vzal a ty ryby pustíme zpět, je to jen pro zábavu." Ale Camile na tom nic zábavného nepřišlo, stále sledovala Lauren ze dveří, jak se přehrabuje v prádelníku a vše vyhazuje, protočila oči nad pomyšlením, že to vše bude muset zase uklidit, ale musela si přiznat, že Lauren byla roztomilá. „Nech mě si oživit staré vzpomínky, Camzzi." Lauren ohrnula ret a poukázala na starý zaprášený prut, který hned taky ležel na posteli. Našly ho teď na půdě, kterou právě uklízely, než se je Lauren rozhodla přerušit s tímhle nápadem, Camila dobře věděla, že byl po dědovi, o kterém se Lauren před chvíli zmínila. Přestože teď litovala, že neuposlechla Lauren a neválely se v posteli namísto uklízení půdy (aby tyhle pruty nikdy nenašly, ale ne... ona musela Lauren přemluvit, aby ji šla pomoci), věděla, jak Lauren měla svého dědu ráda a nemohla odolat tomuhle výrazu... Sakra! Lauren jistě věděla, že takhle Camilu dostane a třeba to nebude taková nuda, ne? Může si při nejhorším číst a alespoň dostane Laurenin bílej zadek ven.

„Fajn! Ale dlužíš mi to až přijdu s nějakým nápadem já!" Protočila oči Camila.

Lauren okamžitě vyskočila a zvedla Camilu pevně do náruče. „Jistě Camz, děkuju, pro tebe cokoliv!" Zrovna když si Camila myslela, že přijde několik sladkých polibku na její tvář a ústa a mohla by se začít zamilovaně chichotat... Lauren ji položila a hned se vrhla zase rabovat jejich šatník. Camila jen dala ruce v pas a s úsměvem si povzdechla.

„Kde máme nějaké holínky, Camz?" Nojo, tady jde vidět, kdo vede tu domácnost.

*

Camila se musela smát, když sledovala Lauren, jak položila tašku se vším do trávy, kousek od břehu řeky. Ona si opravdu vzala holínky a zelenou kombinézu, která ji byla asi tak 2x větší, dokonce měla i kšiltovku. Camila oproti ní na sobě měla jen lehké letní šaty a plavky, protože sluníčko svítilo a byl pěkný letní den, byla přesvědčena, že Lauren v tom, co má na sobě umře v tomhle vedru.

„Tak..." Otřela o sebe ruce Lauren. „Buď to můžu vzít z vody, nebo lovit tady z břehu." Mluvila spíše pro sebe, a tak nečekala, že se ozve Camily hlas: „Nepřijdeš mi tak zkušený rybář... Vem to z břehu, prosím, Lauren." Lauren jen kývla a začala vytahovat všechny potřebné věci.

Camila chvíli bojovala s vlascem, který se jí zamotal do vlasů, nikdo nechápal, jak se ji to povedlo, ale díky Lauren se problém rychle vyřešil a Camila musela uznat, že i když prut byl starý a ani jedna z nich se v rybaření moc nevyznala, Lauren to připravila tak, že to vypadala až profesionálně.

Lauren si povzdechla, než vzala do ruky prut a rychle s ním švihla, aby hodila konec s háčkem, co nejdále. Moc se jí to nepovedlo, a tak to zkusila znovu... a znovu... znovu... než byla spokojena. Pak si sedla na jednu rozkládací židli a čekala na Camilu, až se posadí na druhou, která byla připravena hned vedle. Ale na místo toho uviděla Camilu, jak svléká své šaty a jde směrem k vodě... Lauren uviděla žluté bikiny a to byl pohled, který vždy přivítala a ji samotnou překvapilo, že si vůbec vzpomněla na ten blbý prut a ne na to jak moc se chce dotknout té jemné kůže, kterou nemá nikdo jiný, jen její žena (Lauren nikdy nebyla ta, co by dala něčemu jinému přednost, než tomuhle)