Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

"Trénink (část 1)" °23°

Vyšla jsem z baráku, šla jsem zase pár minut.
Minula jsem pekárnu, kavárnu, školku, nějaké to hřiště.
Nakonec jsem prošla okolo jednoho parku, zahla doprava a prodrala se vysokou trávou.
Stromy okolo už dávno nabraly podzimních barev, vzduch byl studený a nepříjemně foukal. Brzy již přijde zima, sníh, Vánoce a hlavně prázdniny a klid ode všeho a ode všech lidí kolem.

Lehce jsem se zasnila a stála jsem na jednom a tom samém místě. Uprostřed vysoké nazelenalé trávy, mezi stromy v nádechu podzimních barev, jen kousek ode dveří, od kterých vycházelo světlo, bílé až nažloutlé barvy....

Snění a přemýšlení jsem hodila za hlavu a rozešla se ke světlu.
Šla jsem pomalým, ale jistým krokem ke dveřím.
Otevřela je, chvilku si mé oči přivykali ostrému světlu, poté jsem došla až k lavičce. Nikoho jsem ještě neviděla. Bylo rozsvíceno a tak tu už Fred někde určitě byl, jen nevím kde.
Položila jsem si tašku na střídačku a vytáhla z ní oblečení, dres, chrániče a tak. Začala jsem se převlékat přímo tady, nechtělo se mi jít do šaten. A ani jsem nevěděla kde jsou a jestli tu vůbec ještě nějaké šatny jsou. Přeci jen tento stadion je tu dost dlouho... Na toto zchátralé místo již skoro nikdo,až třeba na mě, Freda, bráchu, nechodí. Jednak o něm skoro nikdo neví a když už ano, tak se mu vyhýbá.

Sundala jsem si své tričko a mikinu, také kalhoty. Už jsem tu stála jen ve spodním prádle. Vzala jsem si termo (snad víte co to je).
Nejdříve kalhoty a pak teprve tričko.

*Prásk*

Ozvala se rána. Šlo to od zadu. Zvedla jsem se, ještě neoblečená, jen v kalhotách, podprsence a v ruce tričko a šla se podívat do místa, odkud se ta rána ozvala.
Šla jsem na druhý konec stadionu a prošla chodbou, která byla skoro na zhroucení. Byla tmavá, světlo jen jedno, jednu stěnu podpíral dřevěný trám. Omítka oloupaná, na zemi kousky dřeva, pár odpadků, kusy hokejek.
Na konci bylo světlo a větší chodba. Byla prostorná a byly tu i čtyři dveře. Nikde jsem zatím neviděla, kdo nebo co ten hluk udělalo. Muselo to tedy být za těmito dveřmi. Tedy za některými z nich.
Nejdříve zkusím dveře po své levé straně.
Dojdu k nim, dveře zavrzají a vstoupím dovnitř. Ne moc prostorná místnost, za rohem jsou sprchy a vlevo záchody. Nikdo a nic tu není, takže vyjdu zase z této místnosti ven a jdu zkusit štěstí ke druhým dveřím. Ani ve druhých nic nebylo, jen prázdná místnost. Vešla jsem do třetích a tam taky nic. Jen šatny.
Šatny byly docela v dobrém stavu. Byly trochu upravené, jedna rozbitá lavička a pár věšáků. Jinak nic. Vedle byla koupelna s rozbitým a lehce probořeným stropem... Nic zajímavého, ale alespoň zde byly šatny. A už vím kde jsou.
Už jsem byla ve třech a zbývají jen poslední dveře. Vyšla jsem z šatny a došla k posledním čtvrtým dveřím. Byly dřevěné a zřejmě používané. Obroušené, asi mají i novou barvu. Otevřela jsem je a lehce zavrzaly. Vešla jsem a koho to nevidím....

"Frede? Jsi to ty?" promluvím.
"Kdo je to?" ozve se z druhé propojené místnosti.
"Tady je Kate. Kde jsi?“ promluvila jsem zase do prázdna.
"Jsem ve druhé místnosti. A jo, jsem to já Fred.“  na chvíli se odmlčel a zase pokračoval.
"Pojď sem na chvíli, pak zase půjdeme.“  ozval se.

Pohled Freda:

Dneska jsem přišel dříve než jsem měl. Byl jsem nervózní, abych to zase nepodělal. Samozřejmě jako vždycky že jo.
Chvíli jsem si tady na stadionu střílel a pak jsem se šel podívat a odložit si věci do šaten. Chvíli jsem tu seděl a přemýšlel, co by se mohlo přihodit. Tolik špatných věcí, co se mi vybavilo. Nesmím na to tolik myslet. Svlékl jsem se, vzal si ručník a šel si dát studenou sprchu. Hodně studenou radši....
Šel jsem do druhých dveří a dal si sprchu. Chvíli jsem tam zase přemýšlel a nakonec vylezl a omotal si ručník kolem pasu. Pak jsem si šel sednout a vzal jsem si jen kalhoty, jelikož tu bylo docela teplo.

V dalších dveřích jsem začal dělat spolu s Marcusem novou a vylepšenou šatnu se sprchama a chtěl jsem tam později dát i malou výřivku. Bylo by hrozně fajn, kdyby se ten stadion zrekonstruoval. Mohli by se tu hrát i zápasy později...
Nechtěl jsem myslet na Kate a tak jsem šel zase dělat a pokračovat v lavičce do nové šatny.
Zhruba po hodině jsem zaslechl kroky a tím pádem jsem se trochu lekl, kdo tu straší. Upustil jsem kladívko a to spadlo a rozbilo se tu pár věcí. Jestli tu někdo je a nebo byl, tak o mě už zřejmě fakt ví.

Pohled Kate:

Prošla jsem kolem dveří a šla až tam, kde jsem slyšela Freda.
Byla tu lehce zima a až teď jsem si vzpomněla, že mám jen kalhoty a tričko jen v ruce...  Prvotřídní debil toto.. Vzala jsem si na sebe to uplé tričko,ruce jsem si založila na prsou a šla. Snad nebude přehnaná reakce.
Vešla jsem do místnosti.
Fred byl pouze v kalhotách a bez trička. Bohužel a nebo štěstí????

Vzápětí se otočil celým svým tělem a stoupl si. Měla jsem tak nádherný pohled na jeho vypracované tělo.
Měla bych svůj zrak upřít jinam, ale nějak to nejde. Navíc ještě k tomu je to můj kamarád.....
On si mě prohlížel stejně tak, jak já jeho. Oči mu klesly níže a níže. Celou si mne prohlédly a pak upřel zrak na mou tvář. Chvíli se snažil z nich něco vyčíst, ale nebylo skoro co. Poté promluvil.

"Ahoj Kate.“
"Ahoj Frede. Co jsi mi chtěl?“ zeptala jsem se ho.
"Chtěl jsem ti ukázat tuhle šatnu. Jsi tu dneska na čas.“ odpověděl.
"Dneska ano. Ta šatna je nádherná. Ani jsem nevěděla, že tu nějaké jsou.“ zasmála jsem se.
"To nikdo. Opravujeme to tu s Marcusem. Teda, ten už sem skoro nechodí.“
"Aha. Půjdeme už?“ zeptala jsem se.
"Jo jasně. Dojdu se převléct a ty by jsi měla taky. Je tu docela zima.“ pohodil hlavou směrem ke mě.
"Dobře. Tak na ledě.“ usmála jsem se, otočila se a šla zpátky.

Takže je tu další kapitola❤
Má zhruba přes 1100 slov a předem se omlouvám za chyby, které se zde objeví.
Jsem ráda, že čtete můj příběh a že se vám líbí.
Chtěla bych psát další knihu❤ jen ještě nevím jakou....

Další kapitola je rozepsaná a snad brzy vyjde❤

Vaše❤
xxxx