Nevynutíš si to

A takhle to všechno začalo...

Bylo 31.7. 2016, nastal den, kdy jsem poznala JEHO. Ano, vím, že každý příběh začíná skoro stejně, ale ten můj, je pravdivý. 

Můj příběh vlastně nezačíná 31.7. 2016, to jsem jen poznala jednu úžasnou, ale zároveň nejhorší osobnost na světě. Můj příběh začíná v červenci 2015.

Když v tomto roce jsem se rozhodovala na kterou střední školu mám jít, nemohla jsem se rozhodnout. Moje celoživotní odpověď na otázku "čím chci být" vždy byla „nevím". Moje rodiče ze mě moc radost neměli, protože mít dítě, které nemá žádnou představu o tom, co chce být, je tragédie. Ale nikdy nepochopili to, že má odpověď je pro mě dostačující. Má odpověď byla totiž vším. Popravdě já opravdu nevěděla čím jsem chtěla být, když vás vždy bavilo tolik věcí, zajímalo vás spousta informací, ale slovem nevim, jsem mé rodiče neohromila. Pořád lepší než odpovědět několika zaměstnáními, kterými stejně nebudu.

A tak jsem podala přihlášku na cestovní ruch a na střední průmyslovou školu stavební (tu jsem si vybrala z důvodu, že jsme tam šly společně s mou nejlepší kamarádkou). Přijali mě na obě školy, byla jsem štěstím bez sebe, ale nebylo to takové. Pořád to nebylo ono, co jsem chtěla. Blížilo se ke konci školního roku a já si vybrala stavební školu.

Prázdiny

Začaly prázdniny a já už se nemohla dočkat až nastane září. Nová škola, noví lidi, všechno. Nejlepší kamarádka Natty (jak jsem zmínila jdeme spolu na stavebku) mi navrhla jestli s nimi nechceme jet autobusem do Chorvatska. Nakonec jsme v červenci 2015 všichni (kromě tatínků) jeli autobusem do Chorvatska. V té době jsem ještě chodila s jejím bratrancem Paulem, ale nebojte se, byla to ještě dětská láska, takže znáte to, nesměl to nikdo vědět. Jen já, Paul a Natty. Když jsme přijeli do Chorvatska a zabydleli se, tak jsme šli ihned na pláž. Když jsme se vraceli tak jsme si s mamkou a ségrou všimly, že máme spolubydlící, kteří s námi jeli autobusem. Byla to rodinka s dvěma kluky, tipla bych jim tak 20 let. Když jsme šli do pokojů vyrušil nás celkem pohledný starší muž a lichotil mojí mamce. „Děvčátka odkudpak jdete?" mamka se pousmála „Z pláže pane, z pláže." „Tak pojďte k nám na kafe, já vás seznámím s manželkou a se synem a jeho kamarádem, víte, my sem už jezdíme pár let a víme jak to tu chodí, tak se nebojte, my vás neukousneme." A mrknul na mamku. Popravdě mně se moc za staršíma klukama ani nechtělo do toho jsem stále myslela na Paula a Natty zda mají už vybaleno. Přiběhnul k nám jeden z kluků a představuje se mamce. Já jen byla opřená o futro a pozorovala co se bude dít dále. „Ahoj, já jsem Daniell" „Ahoj, Tessa." Vůbec nebyl ošklivý, ale bylo tam něco, co mi prostě vadilo a nepřitahovalo mě to. Absolutně ne. Ten druhý přišel rovnou ke mně a byl takový jiný. Vzal mi hned ruku „Ahojky, já jen John a ty jsi Tess viď?" „Ano, jsem" „Páni, vypadáš strašně mladě a jsi strašně maličká, to je roztomilý." Pousmála jsem se. „Tak děkuji, ale měřím už 153 cm, pozor na to." Zasmál se. „A kolik ti vůbec je?" „15 let a vám?" „Danovi 16 a mně je 19" „Wau" „Copak, kolik by jsi mi tipla?" „No nevím tak 22?" Rozesmál se „No tak to děkuji, hale my jdeme večer na pláž, půjdeš s námi?" „No hele asi ne, mám tady své kamarády." „No, jak myslíš, ale když budeš chtít, přiveď je tam taky" Vůbec nevím co to bylo, ale ten John mě tak přitahoval, ano musí se uznat, že s holkami to uměl a oblbovat to taky, hlavně naivní 15ctky, že? Omluvte mě, ale Johnovi šlo vždy jen o šuk, nic víc. No ale jdeme dál....Šla jsem za Natty a Paulem, čekali na mě před hotelem. Opravdu to byla jen dětská láska ani za ruku jsme se před jeho sestřenicí nevzali a bylo to pro nás dost trapný. Ale když se k tomu vrátím v roce 2017 měla jsem ho i tak opravdu ráda, sice dětsky, ale opravdu.