Můj malý vrahounku

Epilog

„Tragédie" „Dva lidé uhořeli." „Smrt v plamenech."

„Noví občané našeho města, Oliver Brooks a Nick Tucker včera zemřeli během požáru v jejich domě. Oheň se podle hasičů šířil velmi rychle a bylo štěstí, že si někdo všiml kouře, jinak by údajně mohl chytit i les."

„Pohřešovaný mladík, Gary Grant se po týdnu hledání objevil na prahu domu své matky. Šťastné shledání rodiny bylo oslaveno celým městem, i když jen na chvíli. Gary, jak nám sdělila jeho matka, prý utekl z domu kvůli nedávné smrti jednoho z jeho kamarádů. Teď jsou ale zase všichni zpět a rodina se může pokusit vrátit do poklidného života."

„Tragédie a štěstí."

„Vypni to prosím. Nechci to poslouchat," zabručel Gary a podíval se na svou sestru, která byla oděna v černém. Ta částečně vyhověla jeho přání a televizi akorát přepnula na jiný kanál, kde zrovna běžel dokument o přírodě.

„Tu černou nosíš kvůli tomu smutku, který tě postihl z mé nepřítomnosti?" zeptal se s úšklebkem Elis.

„Já jsem smutná pořád brácha. To, že jsi ty zmizel mi akorát dalo dobrý důvod, který jsem mohla říkat rodičům a ostatním."

„Takhle využívat mého útěku. Jsi zlá."

„Ne. Ty jsi zlý. Víš, jak moc se matka o tebe bála?" zeptala se Elis a poslala Garymu káravý pohled. „Málem nespala, nic nejedla, pomalu ani nepila a pořád opakovala, že je špatná matka. Měl by ses jí omluvit."

„To už jsem udělal," odpověděl kluk a roztáhl se v křesle. V televizi zrovna nějaký pták chytil myš a nesl ji pryč. Garyho napadlo, že ta myš je vlastně hrozný chudák. Nikomu nic neudělala a stejně bude snědena. Silnější vyhrál.

„Jo já vím, ale stejně. A proč si zmizel?" vyzvídala Elis. Gary se nadechl, aby zopakoval vymyšlenou lež, která byla tak uvěřitelná, že pomalu byla pravdou. I on jí chtěl věřit, ale nějak se mu to nedařilo. Prostě tam byly ty vzpomínky, děsivé vzpomínky.

Vymyslel si, že utekl, protože byl otřesen Chadovou smrtí. Všichni to celkem chápali, když to vyprávěl. Psycholog spokojeně pokyvoval hlavou a rodiče si mysleli, že je normální. Aspoň trochu. I když teda útěk se očekává spíše od holek, než od kluků. A ani nebyl Chadovým nejbližším kamarádem. Ale to už nikdo neřešil. Město zasáhla další rána, menší ráda, v podobě smrti oblíbeného ne gay páru z lesa.

„Protože mi bylo hrozně po Chadově smrti."

Byl zavřený ve sklepě a potom najednou Nick otevřel dveře a pustil ho. Měl běžet hned, ne čekat, než najednou ucítí kouř a zjistí, že celý dům hoří. Byl tehdy tak vyděšený. A kdo by nebyl.

„Mě taky a zůstala jsem doma a dál chodila do školy. Udělals to jen, aby tě najednou obskakovaly holky, co?" dorážela Elis a Gary po ní hodil naštvaný pohled.

„A nic lepšího tě nenapadlo?" zeptal se otráveně a protočil oči.

„Promiň. Píšu hříchy, ne tragédie. A už vůbec ne z prostředí školy a normálních obyčejných lidí a teenagerů."

„Mohla bys to zkusit. Určitě by ti to prospělo a nemusela by si být pořád v černém průvodu naší školy."

„Já ráda pohřby"

„Není to pohřeb!"

Oba dva utichly a pokusili se nerozesmát. Potom je ale menší záchvat přešel a zase seděli v obýváku u televize, kde ptáci lovili myši a potom je jedli. Ticho se stávalo nesnesitelným, ale oběma přinášelo aspoň nějakou útěchu. První se ke slovu odvážila, jako vždy, Elis.