Lost Survivors (Big Bad Boy 2) [CZ1DFF]

11.chapter [There's two sides to everything]

"Počkej,a on ti to vážně řekl?" v úžasu na mě civí Dona.

"Kriste jo! Řekl jí to! Konečně" vykřikne Lee a spráskne ruce.

"Holky,klid" mrknu na obě kamarádky "Já mu nevěřím"

Scházíme schody z prvního patra naší školy ke skřínkám a já slyším,jak Dona něco šušká Eileen do ucha.

"A proč mu nevěříš?" pochvíli se sborově zeptají a já po nich vrhnu uhrančivý pohled.

"Nikdy mi to neřekl a najednou? Po tom všem co se stalo? Docela blbost" obhájím se a zadám kód své skřínky.

Ta se rázem otevře a já si vyměním své učebnice literatury a zeměpisu za notebook a zápisník.

"Třeba si uvědomil,že všechny ty vaše hádky a nedorozumnění vás vlastně sblížily" poplácá mě Dona po rameni.

Nevěřícně se na ní podívám a na krátkou chvilku nad vším popřemýšlím.

"Ať už je to jakkoliv,budu si ho muset pořádně proklepnout" nakonec odvětím a na tváři se mi objeví šibalsky úsměv.

        Zamyšleně sedím v jedné ze školních lavic a ťukám propiskou o list papíru.

Učitele to většinou hodně naštve,za to mě to baví.

Pochvíli se ozve zvonění a náš učitel informatiky,pan Hoffman naposledy vykřikne "Nezapomeňte pokračovat v tvorbě svých webových stránek!"

To už jsem ale na půl cesty zase k mé skřínce,ze které si tentokrát už vezmu jen tašku a konečně můžu jít domů.

Pomalu scházím schody před hlavním vchodem školy,když v tom mě uhrane auto podobné tomu Niallovu.

Zastavím se a chvíli si ho z dálky prohlížím.

V tom si všimnu Nialla,jak sedí před školní bránou na zábradlí a něco říká Doně.

"Doprčic" zahartusím a rychle se ženu k nim.

Nehodlám,aby Dona zase všechno pokazila. Stoprocentně mu teď vysvětluje,jak mi má správně povědět,jak moc pro něj znamenám a další kraviny.

"Ahoj" vletím mezi ty dva a celá udýchaná se Nialla zeptám "Co ty tu děláš?"

"Ehm,no..-" poškrábe se za uchem "Říkal jsem si,když dneska mám volno,že bych pro tebe mohl zajet"

Jedním okem se podívám na Donu,která si přímo libuje v naší konverzaci.

Trošku se začervenám.

Niall seskočí se zábradlí,spraví si bílé tričko a dá mu pusu na čelo "Můžeme,nebo?"

"Jasně" hlesnu.

Podívám se ještě naposledy na Donu,která má oba palce nahoře a zběsile mává rukama,aby mi konečně došlo,že už mám jít.

"Tak ahoj" nahlas se s ní rozloučím a doběhnu Nialla,který se pomalu rozešel k autu.

"Prosímtě" chytnu se ho v ohybu paže "Co ti říkala?"

"Nic" lehce se usměje "Jen to,že bysme spolu měli začít chodit,že jsme vážně sladcí a další takový věci.."

Chytnu se za čelo a začnu se smát "Nialle,promiň,tohle je prostě Dona"

Niall se zastaví,podívá se na mě a řekne "A ty by si chtěla?"

"Co?" nechápavě se usměju.

"Se mnou chodit.." řekne,doufajíc že mi to konečně dojde.

"Uhm,já.." začnu koktat a nevím co říct "Nialle,ano,chtěla bych,ale .. Není to divný? Ještě se tolik neznáme,jak bysme si to asi oba představovali"

Niall mě opět silně obejme a já zase obejmu jeho "Chápu tě,asi bysme to nejdřív měli nechat takhle a pak uvažovat nad dalším levelem našeho vztahu"

Dalším levelem našeho vztahu? Kriste,co to tohle je?! prolítne mi hlavou.

Nikdy jsem nečekala,že by Niall mohl nazvat naše kamarádství jako level našeho vztahu.

Pomalu nasednu do auta a přehodím přes sebe bezpečností pás.

"Sophie?" hlesne Niall,než nastartuje auto a lehce se na mě pootočí.

"Ano?" usměju se.

"Vadilo by ti hodně,kdybych tě zavezl nejdřív ke mně? Mám totiž pro tebe jedno.. překvapení" podívá se mi hluboko do očí a jiskřičky v jeho očích přeskočí do těch mých.

"V pohodě,ale víš,že já nerada překvapení" zasměju se a čekám,až otočí klíčky v zapalování.